log – Barrowmaze #6

Šestá výprava, 8. května

(Krátká výprava, jelikož reálně proběhla na stejném sezení jako ne moc úspěšná výprava předchozí.)

Po dalším dvoutýdenním relaxu a rekuperaci, když zjistili, že jim z 16 000 už zbývá jen 1 600, rozhodli, že je čas opět se vydat do Mohylovišť. Kouzelník v přípravě ještě určil, že zdobený meč, který minule vyhráli v mohyle, se jmenuje Brnimar a dokáže jako kouzlem proseknout brnění, a vyměnil s mágem Mazzahem Velikým modrý grimoár zachráněný z mrtvých prstů nebohé kouzlenice Alexy za informace o Klexxovi Pomlouvaném, jehož kryptu družiníci našli poblíž tajného vchodu v mohyle s lebkovým sarkofágem. Mazzah mu prozradil, že ve starých spisech našel zmínky o Klexxově očarované zlaté koruně, která dokázala kohokoli podmanit Klexxově vůli. Zmínku o “zlaté koruně” nemusel opakovat, dobrodruzi se vybavili svěcenou vodou a vydali se Klexxe navštívit.

V Klexxově kryptě (51) si polili zbraně svěcenou vodou, obestoupili vchod a kouzelník se přichystal s Čarobranem, aby zkusil odrazit očarování koruny. Plán to byl dobrý a fungoval bezchybně – Klexxe udolali dříve, než jim dokázal jakkoli ublížit. Z jeho ostatků sňali zlatou korunu osazenou krásným smaragdem a dále zlatem a drahokamy zdobené nátepníky.

(V modulu je Klexx ve skutečnosti celkem obyčejná, jen o trošku odolnější zombie – korunu sice má, ale nemá být očarovaná. Protože však mé hráče strašně zaujalo, že měl nad dveřmi do krypty jméno (a ještě s takovým přídomkem) a několik sezení zvažovali, co to asi znamená, přimyslel jsem si k tomu pozadí o neoblíbeném vládci, který vládl jen pomocí koruny s kouzlem Charm. Kdyby si před tím nezařídili pomoc od lhotského mága, který je před kouzlem varoval, (a kdyby neměli ochranný meč,) mohlo to být velmi nepříjemné překvapení, avšak tentokrát se připravili velmi poctivě a neměl jsem důvod jim to jakkoli komplikovat.)

Po prvním úspěchu se družiníci rozhodli prozkoumat velký sál s “hnízdy”, odkud je nějakou dobu tomu zahnali kostlivci se safírem na čele. Lupič v hospodě vyzvídal od ostatních výprav, co kdo ví o “místních”, kteří v kobkách žijí, a vyvodil si, že tímto směrem se nacházejí záhadní pokroucenci. Tajné dveře v místnosti s mohylou (50) však našli zahrazené jakýmsi zeleným slizem. Pokusili se jej zbavit lopatou, jenže jim akorát kovovou část lopaty rozleptal. Nakonec se jim sice podařilo většinu slizu odhrnout, jenže dveře stále nešly otevřít – jako by je něco blokovalo i na druhé straně. Dobrodruzi to tedy vzdali a pustili se jinudy.

(Výsledku hodu na “restock” mi tady vyšly tak, že se pokroucenci zvýšenému tlaku dobrodružných výprav brání tak, že tenhle vchod zatarasili. Líbí se mi představa, že pro svou obranu používají jiná monstra – třeba zde nechali nějakou mrtvolu naschvál nakazit zeleným slizem.)

Další neprozkoumaná odbočka byly velké, dvoukřídlé dveře, které vedly do dlouhé chodby klesající směrem k jihu (42). Opatrný postup odhalil troje dveře po každé straně, prvních několik z nich rozražených dokořán. Nakoukli do těch nejbližších (42.1, 41.2) – na jedné straně našli v kaluži zaschlé krve tělo dobrodruha, na druhé čtyři podivně bledé mrtvoly. Po chvíli uvažování popadl lupič a kouzelník své střelné zbraně, zamířili a prostřelili dvoum bledým mrtvolám lebky. Jenže zbylé dvě v reakci vyskočily a začaly se sápat ven, z jejich ostrých, dlouhých zubů jim přitom odkapával jakýsi zelený jed. Bojovník jim zkusil rychle zastoupit cestu, jenže se mu to nepodařilo – umrlci se prorvali ven a ještě jej jeden kousl do nohy, která začala dřevěnět a tuhnout. Ostatní rychle přiskočili a pokusili se nemrtvé porazit, protože ale nechtěli riskovat další kousance, bojovali spíše opatrně – a nemrtví se ukázali nepříjemně odolní. K tomu na jeptišku zezadu skočil další – totiž onen mrtvý dobrodruh, kterého si neprozřetelně nechali v zádech, evidentně také jen číhal na příležitost.

(Tohle byl tvrdý souboj – a to jsem ještě přehlédl, že ghúlové mají mít tři útoky za kolo! I přes to, že jeptiška jako zázrakem (hráč hodil čtyřikrát v řadě šestku) ze sebe zcela shodila posledního ghúla a nedostala ani škrábnutí, paralýza zmáhala bojovníka i kouzelníka a kostky nepadaly. Myslím, že hráči budou do budoucna ze všech bledých mrtvol pěkně vyděšení – a také bych řekl, že už si příště nenechají žádnou neohledanou mrtvolu v zádech. (To, že ghúlové předstírají, že jsou mrtví, a zaútočí až když mají dobrou příležitost, je v textu modulu.))

Když po těžkém boji, ve kterém bojovník i kouzelník skončili s paralyzovanými končetinami, konečně bledé umrlce dobili, vyléčili se protijedem od Ropuší báby a zjistili, že co se pokladu týče, nenašli zde nic než jednu runovou destičku, rozhodli se, že Klexx pro dnešek stačil a že zbytek dveří v této chodbě – byť v jedněch lupič zahlédl jakýsi pohyb – nechají na příště.

Zajímavé sezení – po tom, co minule vytáhli ohromný poklad, byli hráči poněkud příliš nonšalantní. Snad získali i štěstím s kostkami dojem, že souboje nejsou tak nebezpečné, když mají vždy možnost odolávat mechanikou save rolls – jenže stres je omezený zdroj a dokáže dojít sakra rychle. V tomto sezení se několikrát vykašlali na opatrnost a pěkně narazili. Oproti tomu na Klexxovi vydobyli naprosto čistý úspěch – daný tím, že se poctivě dopředu připravili. Velké bohatství, které minule získali, se okamžitě rozkutálelo a nějak zásadně herní balanc nerozbořilo – postavy jsou teď mocnější díky magickým předmětům, ale to je moje verze “level-upu”, který už si doslova vysloužili. Za mě je to tedy všechno dobře, byť jsme při tomto sezení prošli jen pět nových místností – tohle už je onen “player skill”. Uvidíme, jak se s tím hoši dále popasují.