log – Barrowmaze #11
11. výprava, 20. června
Naši družníci prodali lup za 3 075 d a vydali se relaxovat – kouzelník spolu s vesnickým rezidentním mágem nad flaškou vzpomínali na studijní léta, bojovník tentokrát dokázal svou milou Haničku přesvědčit, aby nedělala takové drahoty, lupič se bavil rozšiřováním konspiračních teorií o tom, kdo a za jakým účelem mohl ukrást panské labutě a jeptiška se rozhodla uspořádat vesnický sportovní den.
Krom toho ještě zkoušeli a bádali, co za magické předměty to minule z podzemí vynesli, a zjistili, že prak s vyšitým čtyřlístkem je skutečně kouzlený, jelikož dokáže vždy trefit, byť jen s malým oblázkem, který nemá moc velký efekt. Modrý plášť pošitý geometrickými vzory pak určili jako neprůstřelný, a ten si tedy vzal bojovník, aby byl připraven na to, až kouzelník příště opět vytáhne kuši. Při dokupování zásob na další výpravu pak však ještě s nelibostí zjistili, že všechno to zlato, které dobrodruzi v posledních týdnech z kobek vynáší, způsobilo ve Lhotě inflaci a vše krom pochodní nyní stojí dvakrát tolik. Pochodně stojí čtyřikrát tolik, protože se zdá, že se zde utvořil kartel.
Když jim tedy opět začínaly docházet peníze na živobytí, vydali se naši dobrodruzi zpět do Mohylovišť. Rozhodli se, že se vrátí do sálu s černým obeliskem (43) – v tichých temných chodbách tentokrát nepotkali žádného tvora či netvora, a obelisk měli tedy brzy rychle opsaný. Pak přemýšleli, jak vyloupit zbylé tři výklenky v západní místnosti (44), které minule lupič nestihl prohlédnout. Rozhodli se, že, vybaveni svěcenou vodou, zkusí 24 kostlivců zkrátka udolat – nakolik je v tomto rozhodnutí ovlivnilo, že skupina Žlutého Henryho se ve vsi holedbala tím, že při poslední výpravě v jižních kryptách porazili kostlivců dvacet, těžko soudit. Připravili se u dveří s lanem tak, aby mohli první řadě nemrtvých podtrhnout nohy, a dále se pak snažili využít výhodného postavení kolem dveří a tuposti kostlivců, kteří šli jen tupě vpřed. Nakonec nad hordou kostí zvítězili – jen v jeden moment kostlivci dokázali chytit lupiče a táhnout jej do svého středu, kde by jej jistojistě rozsápali, na poslední chvíli se však s pomocí svých kumpánů dokázal vysvobodit. Celkově si družina odnesla pár šrámů, ale rozhodně jim nejde upřít, že toto bylo solidní vítězství.
S nadšením se tedy vydali prohledat pohřební výklenky, a vytáhli odsud další zlato a svitky. Krom toho zjistili, že v jednom se otevírá jakási úzká průrva dále (k 45), než se do ní ale vydali, rozhodli se ještě vypořádat s tajemným sarkofágem, ze kterého se minule ozývalo volání o pomoc. Volání o pomoc se dnes ozvalo opět – a družníci si tedy pro jistotu natřeli zbraně opět svěcenou vodou. Pak odsunuli víko a našli zde muže, který jim vyděšeně děkoval za záchranu. Když ale nebyl schopen vzpomenout si, jak se do sarkofágu dostal, jeptiška mu v ruce, kterou na oko podávala na pomoc, podstrčila svůj svatý symbol – a když muž s jekem a zápachem páleného masa ucuknul, bojovník jej jednou ranou sťal a vysvobodil jej z prokletého neživota. V sarkofágu pak našli dlouhý zdobený luk a velikou zlatou sochu jakéhosi kněze či šlechtice – byla tak masivní, že by ji možná měli problém vynést, ale s tím pomohl pytel beztíže.
S tímto se ale korouhve štěstěny otočily, protože když se vydali zpět, zjistili, že ze sálu s obeliskem se k nim blíží další šestice kostlivců, a tentokrát s modrými drahokamy na čele. S takovými už se družina setkala, a tehdy před nimi musela utéct – proto i tentokrát byla znát nervozita, a družníci se tak dlouho hádali o tom, jak na hrozbu zareagovat, až bylo rozhodnuto za ně, když se kostlivci dostali na dosah svých sudlic a začali útočit. Sice před tím jeptiška dokázala pomocí kouzelného praku rozstřílet safír na čele jednoho z nemrtvých strážců, ale vyžadovalo to tři zásahy a na další proto nebyl čas. Stejně tak lupič, který se rozhodl vyzkoušet luk nalezený v sarkofágu, zjistil, že jde sice vskutku o kouzlenou zbraň, která střílí šípy nadpřirozenou silou a razancí, jenže proti kostlivcům šípy stejně neměly valného efektu. Přezbrojil ještě na bolaso, a tím jednoho na chvíli vyřadil, ale to už opravdu byli na dosah zbraní.
Bojovník se tedy pokusil hrdinsky skočit přímo mezi ně, aby jim vzal výhodu jejich dřevcových zbraní, ale tentokrát se hrubě přecenil – jen tak tak dokázal vykrýt rány, které by jej připravily o život, a skončil na zemi mezi nepřáteli. Jeptiška se mu srdnatě pokusila přiskočit mu na pomoc, ale ani jí se nepodařilo kostlivčí oddíl rozklížit, a nedokázala se přes hroty sudlic přiblížit. Mág zkusil situaci zachránit přichystaným svitkem magické střely, ale ve stresu a zmatku šel magický zášleh zcela mimo, a na poslední chvíli tedy bojovníkův život zachránil lupič, který po něm hodil poslední svěcenou vodu, kterou družina měla, a tím donutil kostlivce ustoupit a nerozsápat jej. Jeptiška, vidouc, že zde jde opravdu do tuhého, zahodila štít, pozvedla svůj svatý symbol poprosila o pomoc svatého Yga – a byla vyslyšena. Záře pohodní, která se najednou v pozvednutém tvrdém Y odrážela až podivně silně, donutila kostlivce se odvrátit a stáhnout, jako by se bolela v jejich prázdných očích. Lupič s kouzelníkem popadli bojovníka a družina se podél jižní stěny stáhla zpět k obelisku, kde za sebou zavřela dveře.
Když si oddechli, dali bojovníkovi loknout pálenky aby se postavil na nohy, a pogratulovali si k tomu, že vyvázli hrobníkovi z lopaty, kouzelník samozřejmě navrhnul, že by mohli ještě prozkoumat jižní dveře (46). Byť se ostatní nejprve bránili, že by opravdu neměli pokoušet štěstí, nakonec se nechali přesvědčit. Jižní dveře se otevřeli do dlouhé chodby lemované dveřmi. Nahlédli do jedněch otevřených, a našli jen kryptu s prázdným katafalkem. Druhé byly zamčené, a lupič se tedy chopil paklíčů. Když je však zdárně otevřel, vrzající panty měly podivnou ozvěnu – následně si s hrůzou uvědomili, že slyší otevírání dveří ze směru, kde nechali zavřené safírové kostlivce. Rozběhli se zpět, a nejen, že spatřili, jak se otevírají dveře na západ, ale také uviděli, že dveře na sever, tedy k východu, se zavírají! Vyrazili vpřed, a kouzelník dokázal za cenu vlastního ohrožení udržet dveře otevřené dost dlouho na to, aby všichni úspěšně prošli skrz. Bez dalšího zdržování se vydali k východu, jenže na křižovatce jim ze severozápadu do zad vpadli další! Družníci vzali nohy na ramena, ale tihle kostlivci byli ozbrojeni oštěpy a vrhli je dobrodruhům do zad. Lupič to odnesl nepěknou ránou – naštěstí mu ale ostatní dokázali pomoci ven, a kostlivci je na denní světlo nepronásledovali.
S tímto neslavným zakončením výpravu se družina vrátila zpět do Lhoty, avšak špatná nálada se rozplynula, když jim Kýchapčík s vyvalenýma očima oznámil, že soška je opravdu z jednolitého kusu zlata a vydal jim směnku na 22 000 dukátů. Výprava nakonec byla rozhodně úspěšná, zvláště když se ještě Žlutému Henrymu pochlubili, že jeho rekord překonali o čtyři.
Bojovník – drahé dary Haničce, výroba lektvarů Lupič – objednání podvrhu Henryho palcátu Kouzelník – učení se kouzel a výroba svitků Jeptiška – uspořádání turnaje v zápase