Stav, u kterého je psychomotorická aktivita jedince zvýšená a provázená pocity napětí, na jejihž potlačení se musí vynakládat velké množství úsilí. Na podkladu jsou emoce strachu, úzkosti, obav, vzteku, rezonance, mánie. Stav neklidu překáží optimální sociální interakci.

Pro vznik neklidu jsou důležité diencefalické oblasti (zejména amygdala) a hypotalamus aktivující sympatický autonomní nervový systém. Mozková kůra aktivitu těchto oblastí modifikuje. Má velký potenciál narůstající tenzi tlumit, ale záleží na druhu signálu (myšlenek a informací), který sem posílá.

Motivovaný fyziologicky (karence, ohrožení), psychologicky (frustrace zájmů a potřeb). Po naplnění potřeby, nebo odeznění ohrožujícího podnětu neklid končí. Pokud toto nelze jednoduše splnit a situace vyžaduje změnu životních streotypů, může pokračovat do patologického rozmezí.
Motivovaný patologicky (na podkladě psychopatologického procesu, duševní poruchy)
Nemotivovaný (při porušené luciditě vědomí)

Trvalý sklon k neklidu můžeme pozorovat u některých poruch osobností a vývojových poruch.

Krátkodobé neklidy (abnormní reakce):

• impulzivní reakce
• raptus (často spojen s agresí)
• pudové reakce
• abnormní emoční reakce (patický afekt, patické vášně, nezvládnutý afekt, anxiózní raptus)
• účelové reakce
• zkratkové reakce
• obsedantní reakce
• paranoidní reakce
• depresivní reakce
• frenoleptické stavy
• toxikomanické reakce (při silném bažení)

Dlouhodobé neklidy:

Vnitřní neklid - pocity napětí a nepokoje se stornovanou motorickou odezvou (na toto potlačení postižený vynakládá značné úsilí) Časté u anxiózních, depresivních, paranoidních a jiiných syndromů. Výrazný bývá u abstinenčního snydromu, nebo arteficiálně navozen intoxikací stimulancii.

Psychomotorický nepokoj - vnitřní neklid již s motorickou odezvou: postižený popochází, neobsedí, je sice přístupný domluvě, ale není schopen situaci dlouhodobě zvládat. Časté v inciálních stádiích mnoha psychických poruch. Při stupňované intenzitě do psychomotorického rozrušení je vhodný farmakologický zásah.

Agitovanost - vystupňování neklidu do nekontrolovatelného jednání, často do agrese zaměřené vůči sobě nebo okolí. Postižený není přístupný domluvě. Nelze zvládat jinak než medikamenty a někdy fyzickým omezením. Aby nedošlo k tomuto vývoji neklidu, je nutno včas zasáhnout.

Deeskalace a jednání s neklidným pacientem.