Jedná se o organicky nedostatečně vysvětlené tělesné potíže.
Somatizace znamená projevování psychických obsahů (např. nevyjádřených neuvědomovaných potlačených emocí a potřeb) formou tělesných příznaků.

Funkční porucha - znamená porucha funkce (orgánu) bez přítomnosti jeho strukturálního poškození. (Hardware je ok, ale dysfunkční je software)
Funkční orgánová porucha může časem přerůst i v poruchu strukturální.

Diagnosticky v MKN 10 klasifikováno v kapitole F45

• Somatizační porucha - mnohočetné a měnlivé tělesné potíže bez organicky vysvětlené příčiny přes mnoho komplexních zdravotních vyšetření. Naléhaní na vyšetřování přes důkazy o nepřítomnosti organického podkladu obtíží, zhoršení fungoivání v důlsžitých životních oblastech
• Nediferencovaná somatizační porucha - nenaplňuje všechny kritéria somatizační poruchy
• Hypochondrická porucha - (nově zařazená do poruchám typu OCD)
• Somatoformní vegetativní dysfunkce - zaujetí a obavy z vegetativních příznaků z různých částí těla někdy i objektivně znatelných bez strukturální léze daného orgánu.
• Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha - stížnost na dlouhotrvající nevysvětlitelnou skličující bolest
• Neurastenie - slabost, únava, podrážděnost, nespavost, bolesti svalů a kloubů - překryv s chronickým únavovým syndromem

V MKN 11 tyto poruchy (kromě hypochondrické poruchy, která patří do OCD) zastřešuje diagnóza

Porucha tělesné úzkosti

• přítomnost tělesných příznaků, které jsou pro jedince stresující
• nadměrná pozornost věnovaná příznakům, která se může projevit opakovanými návštěvami lékařů. (pokud příznaky způsobuje nebo k nim přispívá jiné onemocnění, je vzhledem k jejímu charakteru a progresi míra pozornosti zřetelně nadměrná)
• nadměrná pozornost není zmírněna příslušným klinickým vyšetřením, testy a vhodným ujišťováním o vyloučení organické příčiny
• tělesné příznaky jsou trvalé a vyskytují se po většinu dnů po dobu nejméně několika měsíců
• porucha tělesné úzkosti typicky zahrnuje četné tělesné příznaky, které se mohou časem měnit
• někdy je přítomen jediný příznak - obvykle bolest nebo únava - který souvisí s ostatními rysy poruchy.
• Příznaky a související úzkost a nadměrné zaujetí mají alespoň nějaký dopad na fungování jedince (např. napjaté vztahy, méně efektivní školní nebo pracovní fungování, zanechání konkrétních volnočasových aktivit).

Incidence: 10% populace během života má zkušenost se somatoformní poruchou, více postiženy ženy

Etiopatogeneze:

Nejasná, mnoho různých teorií, jak vysvětlit tyto poruchy

• V anamnéze nemocného můžeme často nalézt zvýšený emoční STRES, pracovní přetíženost či nepříznivé životní události (psychosociální stresory) Holmes a Rahe Inventář životních událostí - Studie z 50. let, která prokázala, že nadměrná stresová zátěž ohrožuje zdravotní stav
• Dědičné vlivy: některé studie potvrzují vliv dědičnosti, hlavní roli má ale prostředí
• Neurochemické vlivy: změny v transmisi serotoninu, noradrenalinu a GABA systému
• Neurobiologické vlivy: zvýšení citlivosti vnímání tělesných pocitů, snížení prahu bolestivosti a tedy snadnější vznik bolesti, nepřesné hodnocení tělesných vjemů; zvýšení reaktivity mozku k irrelevantním signálům
• Alexithymie: neschopnost pociťovat a pojmenovávat emoce; může vzniknout vývojově jako osobnostní charakteristika či sekundárně např. po traumatické události (ztráta kontaktu se svým emočním prožíváním)
• Teorie sociální komunikace: využití příznaků jako nástroje k nevědomému uspokojení vztahových potřeb (sekundární výhody), získání pozornosti/péče.
• Behaviorální teorie: příznaky poruchy jako naučené chování – často v rodinách se závažně nemocným příbuzným, (sociální učení) nebo podmiňováním somatické stesky ⇒ získání pozornosti či jiných výhod v dětství (častěji u dětí hyperprotektivních rodičů nebo naopak v rodinách s tělesnými tresty či šikanou).
• Psychodynamická teorie: příznaky jako forma sebetrestání (časté je nízké sebehodnocení) či přesunu hněvu (agresivity) vůči ostatním na sebe

Projevy a průběh:

• Přítomnost tělesných příznaků bez prokazatelných organických patologických změn. Pokud nějaké tělesné onemocnění existuje, tak toto onemocnění nevysvětluje rozsah, intenzitu nebo povahu příznaků.
• Dominuje přílišná starost o své tělesné zdraví, nemocný si trvale stěžuje na tělesné příznaky a je žádostivý na lékařská vyšetření, která jsou opakovaně negativní
• Tělesné příznaky nejsou pod vědomou kontrolou
• Častá je komorbidní depresivní nebo úzkostná porucha, někdy i porucha osobnosti
• Častý je abúzus alkoholu, BZD či návykových analgetik
• Průběh bývá chronický s epizodami exacerbací (= návrat klinických příznaků) a remise (bezpříznakové období)
• Exacerbace příznaků spouští často emoční stres
• typické tělesné příznaky:
  • bolestivost dásní, hořkost, sucho v puse, záchvatovité slinění
  • suchost očí
  • horní dyspeptický syndrom - pocit plnosti žaludku, nevolnost, zvracení
  • dolní dyspeptický syndrom - plynatost, dráždivý tračník, spastická zácpa, funkční průjem
  • bolesti břicha
  • dušnost (subjektivní nedostatek vzduchu)
  • palpitace
  • bolesti na hrudi
  • bolesti hlavy
  • závratě
  • únava
  • atd…

Principy péče:

• pacient má být ošetřován jedním lékařem (nejčastěji praktický lékař)
• nutné je uznání tíživosti a existence příznaků a citlivá empatická edukace o povaze potíží, poskytnutí informací o prevalenci a léčitelnosti daných potíží
• po stanovení diagnózy zastavit další somatické dovyšetřování
• zacílit se na zmírnění obtíží
• léčit komorbidity
• připravovat pacienta na specializovanou léčbu v případě trvání obtíží: psychoterapie, psychiatrie

Léčba:

• Farmakoterapie
  • Antidepresiva:
    • Některá mohou účinkovat i přímo analgeticky (např. imipramin či venlafaxin)
    • V praxi jsou často používaná SSRI antidepresiva, i když nemají přímý analgetický efekt, ale dobře působí na emoční reaktivitu a úzkost či obsedantní myšlenky (neustále se zaobírání tělesným zdravím)
  • Nízké dávky některých antipsychotik mohou snížit vnitřní tenzi, vegetativní příznaky a odklonit od nepříjemných tělesných prožitků (risperidon)
  • Dále jsou používaná nenávyková anxiolytika (buspiron) a beta blokátory (která snižují vegetativní reaktivitu – potlačují bušení srdce, dušnost, zčervenání apod.)
  • Žádoucí je vyhnout se BZD nebo analgetikům s návykovým potenciálem (u pacientů se somatizační poruchou je velké riziko abúzu návykových léků i alkoholu)
• Psychoterapie
  • KBT, nácviky relaxace, MBSR (mindfulness based stress reduction), EFT (emotion focus therapy), biosyntéza, traumaterapie, jiné směry a metody zejména zaměřené na tělo.
  • Pozitivní vliv mají i rehabilitační tělesná cvičení, úprava životosprávy a snížení stresu v životě