Neuróza: Nejednotně a nejasně ohraničený pojem používaný v minulosti pro stavy, u kterých na rozdíl od psychózy nedochází ke zkreslení vnímání konsensuální reality.

Ústředním symptomem je úzkost ve své patologické podobě, nebo symptomy z ní vyplývající: snaha prožívání úzkosti zmírnit (jako například kompulzivní chování), nebo symptomy úplného odpojení od prožívání úzkosti (jako je disociace).

Neurotické poruchy můžeme dělit na různé podskupiny a druhy dle jednotlivých klasifikací

• Úzkostné poruchy
  • Agorafobie
  • Sociální fobie
  • Specifické fobie
  • Generalizovaná úzkostná porucha
  • Panická porucha
  • Separační úzkostná porucha (většinou u dětí)
  • Selektivní mutismus (většinou u dětí)
• Obsedantně kompulzivní poruchy
  • Obsedantně kompulzivní porucha
  • Čichová vztahovačná porucha
  • Porucha hromadění (hoarding disorder)
  • Hypochondrická porucha
  • Tělesná dysmorfická porucha (porucha tělesného schématu)
  • Repetitivní poruchy chování zaměřené na tělo (vytrhávání vlasů atd.)

• Poruchy vyvolané stresem
  • Akutní reakce na stres
  • Posttraumatická stresová porucha a komplexní PTSD
  • Porucha přizpůsobení
  • Patologický zármutek

• Disociativní poruchy
  • disociativní poruchy s neurologickými příznaky
  • disociativní amnézie (s fugou a bez fugy)
  • trans
  • posedlost
  • disociativní porucha identity
  • depresonalizace a derealizace
• Somatoformní poruchy
  • Somatizační porucha
  • Somatoformní vegetativní dysfunkce
  • Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha
  • Dysforie tělesné integrity

Neurotické symptomy:

Běžná emoce, kterou za normálních okolností pociťuje každý člověk relativně dost často. Jedná se o lehký pocit zneklidnění, který je normálním stavem nezamedikované lidské mysli uvědomující si konečnost svého života. Je běžným varovným signálem, který se spouští jako odpověď na vnější nebo vnitřní neznámé, nebo neurčité ohrožení. A i přesto je úzkost prožitek tak subjektivně nepříjemný, že máme vybudované celé arzenály ego obranných mechanizmů, únikových strategií a kulturních konstruktů, abychom ji necítili, nebo alespoň zmírnili její intenzitu.

Úzkostná reakce má anticipační charakter (zaměřuje se do budoucnosti) na rozdíl od deprese a truchlení, které jsou reakcí na ztrátu (zaměřují se do minulosti).

Souvislost se stresem
Stresová reakce organizmu je druh úzkostné reakce na přítomnost jasného stresoru - výzvy v prostředí (vnějším, nebo vnitřním).

Optimální stres (eustres) vede k mírnému nabuzení organizmu a slouží k mobilizaci sil k vypořádání se s výzvou. Až když míra stresoru překročí adaptivní schopnosti jedince, mění se úzkostná stresová reakce ve své kvalitě a intenzitě na negativní formu stresu (distress).

Chronický stres a dysregulace stresové odpovědi můžou vést k úzkostným poruchám.

Více v kapitole STRES a traumatizace.

Úzkostné osobnostní rysy, tedy tendence odpovídat na stresory úzkostí, jsou částečně dědičné. Výskyt střední míry úzkostných rysů je upřednostňován přírodním výběrem a je populačním optimem - má adaptivní význam. (V době kamenné stateční vymřeli a úzkostní přežili).

Úzkost se projevuje komplexně

Neurobiologický korelát úzkosti

Úzkost je výsledkem interakcí noradrenergního, glutamátergního, GABAergního a serotoninergního systému. Zjednodušeně noradrenalin a glutamát zvyšují nabuzení nervového systému a zintenzivnění jejich působení může úzkost zvýšit. GABA a serotonin mají opačný efekt. GABA celkově zpomaluje nervovou aktivitu a zklidňuje. Serotonin vylaďuje nervový systém a snižuje intenzitu emoční reaktivity.

Hlavní struktury, které se podílejí na vzniku a regulaci úzkosti jsou limbický systém (AMYGDALA, thalamus, hipokampus) a prefrontální kortex. Amygdala a hipokampus se podílejí na emočním učení a paměti: strach a úzkost vznikají a zintenzivňují se operantním podmiňováním a sociálním učením. Prefrontální kortex na základě zkušeností může emoční reakci zesílit, nebo ztlumit (Podle toho, jestli si o daném podnětu myslíme, že je nebezpečný, nebo naopak).
Rychlé bezprostřední reakce na potenciálně nebezpečné podněty můžou obcházet kortex zcela a jsou zpracovány pouze amygdalou. Kortikální reakce je vůči podkorovým strukturám opožděná. Tendence úzkostně reagovat je částečně geneticky podmíněná (reaktivita serotoninových receptorů), mnohem větší vliv mají ale vývojové faktory (podněty z prostředí během vývoje ovlivňují růst a zapojení nervových sítí spojených s reakcí na ohrožující podněty), aktuální možnosti a schopnosti zvládání (množství mobilizovatelných zvládacích mechanizmů), osobnost (sebeobraz, tendence k závislosti atd), v průběhu života je míra úzkostnosti upravitelná zkušenostmi.

Ztrácí svou ochrannou funkci a stává se dysfunkční: důsledkem je pak maladaptivní chování jedince.
Vyznačuje se nepřiměřeností v:

• intenzitě
• frekvenci
• trvání
• behaviorální reakci

Patologická úzkost se může vyskytovat u všech psychiatrických poruch (organické poruchy, závislosti, odvykání, intoxikace, afektivní poruchy, psychózy, neurózy, poruchy osobnosti) ale i u řady somatických poruch:

• kardiopulmonální
  • hypertenze, akutní koronární syndrom (infarkt myokardu, angina pectoris), kongestivní srdeční selhání, prolaps mitrální chlopně, arytmie, CHOPN, astma, plicní embolie, pneumothorax
• endokrinní
  • hypothyreóza, cushing, hypoglykemie, hypoparathyreóza, feochromocytom, karcinoid, menopauza a postmenopauza, premenstruační syndrom
• neurologické
  • nádory mozku, epilepsie, migrény, cévní mozkové příhody, M. Parkinson, RS
• infekční nemoci
  • mononukleóza, encefalitida, meningitida, neurosyfilis, sepse
• GIT
  • gastrododenální vředy, ezofageální reflux, idiopatické střevní záněty
• Metabolické poruchy
  • hypokalemie, hypokalcemie, mhypomagnesemie, jaterní selhání, metabolická acidóza (vysoký laktát), akutní hypoxie, akutní intermitentní porfyrie
• Různé
  • anémie, avitaminózy (B- komplex), Wilsonova choroba, Bolest, Vestibulární porcuhy, lupus erytematodes…

Stabilizace a zklidnění nervového systému:

terapeutické techniky:

• všímavost, mindfulness, meditace
• vědomé dýchání, delší výdech, různá dechová cvičení
• vědomý pohyb, který je plynulý, pomalý a soustředěný, různá pohybová harmonizující cvičení (jóga, tai-či, atd.)
• aerobní pohyb (běh, plavání
• hudba, zpěv, pobrukování, kloktání
• dostatek spánku
• vyvážená strava (nezánětlivé potraviny, probiotika, omega 3)
• chutné jídlo
• vůně
• chlad, studená voda
• pobyt v přírodě, pohled na horizont
• kreativní/řemeslná/umělecká tvorba, kreslení mandal, omalovánky, ruční práce…
• dobré sociální kontakty, smích
• dotyk, masáž, zátěžová deka
• hraní si s dětmi
• hraní si s domácími mazlíčky
• péče o kytky, práce na zahradě, úklid
• imaginace “bezpečného místa”

Farmakoterapie patologické úzkosti

• akutní úzkost:
  • anxiolytika - benzodiazepinová a nebenzodiazepinová (zabírají do několika minut/desítek minut- účinné na rychlé zklidnění)
• dlouhodobé úzkostné poruchy:
  • antidepresiva ovlivňující serotonin (SSRI, SNRI)
  • některá thymostabilizační neuroleptika (quetiapin, olanzapin)
  • antiepileptika (pregabalin)
  • léky zabírají až po nějaké době podávání (týdny)

viz kapitolu anxiolytika