Skupina poruch charakterizovaných opakujícími se myšlenkami a chováním, u nichž se předpokládá, že sdílejí podobnou etiologii a klíčové diagnostické validátory. Pro soubor těchto stavů jsou ústřední kognitivní projevy, jako jsou obsese (vtíravé myšlenky a nadměrné zaujetí), doprovázené souvisejícími kompulzemi (nutkavým repetitivním chováním). Tyto poruchy můžou mít vyjádřenou pouze jednu z těchto dvou složek: kognitivní ve formě obsesí, nebo repetitivní chování bez výrazného kognitivního doprovodu.

Příznaky způsobují významné obtíže nebo významné narušení osobních, rodinných, sociálních vztahů, ve vzdělávání, v zaměstnání nebo jiných důležitých oblastech fungování.

Přítomnost přetrvávajících obsesí nebo kompulzí, nejčastěji však obou.

Obsese

• opakující se a neodbytné myšlenky, představy nebo impulzy/nutkání, které jsou:
  • vtíravé
  • nechtěné
  • ego-dystonní
  • vyvolávají úzkost.
• pacient se pokouší obsese ignorovat nebo potlačovat nebo je neutralizovat kompulzemi.
• pacient si uvědomuje, že vznikají v jeho vlastní mysli (nejsou vyvolány jinými lidmi/zevními vlivy, jako je to u intrapsychických halucinací)

Kompulze

• repetitivní nutkavé činnosti, včetně opakujících se myšlenkových pochodů, ke kterým je jedinec nucen v reakci na obsese, podle pevných pravidel nebo aby dosáhl pocitu „úplnosti“, úlevy od napětí způsobeného obsesemi.
• repetitivní
• pacient se může snažit jim vědomě odolávat
• nejsou spojeny s příjemnými pocity ani nevedou k realizaci užitečných cílů

4 hlavní vzorce obsesí a kompulzí:

• kontaminace ⇒ mytí
• patologické pochybnosti ⇒ kontrolování
• intruzivní zakázané myšlenky bez kompulze
• potřeba symetrie a preciznosti

Aby mohla být obsedantně-kompulzivní porucha diagnostikována, obsese a kompulze musí být náročné na čas (např. zabírají více než hodinu denně) nebo vést k významným obtížím v důležitých oblastech fungování.

• Výskyt 2-3 % populace (ale až 80% lidí někdy zažívá vtíravé myšlenky)
• Nástup: adolescence, popř. již v dětství
• Etiopatogeneze
  • Genetické vlivy – významné, příbuzní 1. stupně (rodiče, děti, sourozenci) pacienta mají 4x vyšší riziko vzniku OCD
  • Neurobiologie – porucha serotoninergní a dopaminergní transmise, dle zobrazovacích metod změny objemu a zapojení některých mozkových oblastí (redukce amygdaly a orbitofrontální kůry, zvýšený metabolismus cingula a ncl. caudatus v bazálních gangliích, dysfunkce okruhu prefrontální kůra → bazální ganglia → thalamus → kůra )
  • Psychosociální stres – jeden z důležitých faktorů při nástupu OCD
  • Nálada - depresivní či úzkostná nálada může být spouštěčem/posilovačem nutkavých myšlenek
  • Psychoterapeutické modely
    • psychodynamické - jedná se o obranné mechanizmy potlačující opravdové úzkosti, které jsou skryté
    • behaviorální - kompulze: navyklý způsob zvládání úzkosti
    • kognitivní - chyba nastává v hodnocení mimovolných myšlenek, dysfunkční schémata se týkají kontroly, odpovědnosti, potřeby jistoty a pevných pravidel

Cyklus OCD:

Příklady obsesí a k nim přidružených kompulzí:

Průběh

• Začátek může být postupný i náhlý
• U části nemocných lze vypozorovat nějakou spouštěč – např. stresující životní událost či změnu (narození dítěte > obsese o zdraví dítěte > ujišťovací chování, že je v pořádku)
• obvykle dlouhodobé obtíže s kolísáním v intenzitě
• U části nemocných je průběh chronický, omezující a invalidizující, kdy příznaky OCD s kompulzemi vyplňují převážnou část dne nemocného
• U části nemocných dochází časem k úzdravě
• Počáteční stádia poruchy bývají spojena s lepší sebekontrolou příznaků
• Nejčastější komorbidity: deprese, jiné úzkostné poruchy, závislosti, poruchy příjmu potravy, nutno vyloučit schizofrenii, bipolární poruchu a Tourettův syndrom, u kterých se obsese a kompulze vyskytují až v 25%.

Léčba

Část pacientů s OCD velmi dobře profituje z léčby, často se ale stává, že léčba nemá dostatečný efekt (OCD symptomy jsou vůči léčbě rezistentní)

• Farmaka
  • Lékem volby jsou antidepresiva – zejména SSRI
  • Zpravidla jsou nutné vyšší dávky léčiv (i off label) a delší doba čekání na účinek než u jiných chorob (někdy až 12 týdnů)
  • Nedostatečný účinek lze zvýšit přikombinováním dalšího antidepresiva, přidáním antipsychotika (2.generace), buspironem (nebenzodiazepinové anxiolytikum), v akutním stavu se podávají benzodiazepiny, ale pacienti s OCD mají vysoké riziko rozvoje závislosti na benzodiazepinech
• Psychoterapie
  • Směrem volby je KBT (kognitivně-behaviorální terapie)
• Neurostimulační metody – uplatnění u farmakorezistentních stavů
  • rTMS (repetitivní transkraniální magnetická stimulace)
  • Hluboká mozková stimulace (vložení elektrody do mozku, která mění aktivitu v okolní mozkové tkáni)
  • ECT
• Neurochirurgické zákroky vzácně u rezistentních stavů

Shromažďování věcí, což má za následek zaneřádění obytných prostor do té míry, že je omezeno jejich používání nebo bezpečnost.

K hromadění dochází kvůli

• opakovaným nutkáním v důsledku pociťované potřeby ukládat věci
• tísně spojené s jejich vyhazováním

Lidi s touto poruchou většinou nejsou schopni vyhodit žádné věci s nízkou ani nulovou hodnotou, mají obavy, že je ještě někdy budou potřebovat a pokřivené vnímání emočního připoutání k předmětům.

Pokud jsou obytné prostory nezaneřáděny, je to jen díky intervenci třetí strany (např. rodinných příslušníků, uklízečů, úřadů).

Shromažďování může být

• pasivní (např. hromadění příchozích letáků nebo pošty)
• aktivní (např. nadměrné získávání bezplatných, zakoupených nebo odcizených věcí)

Příznaky způsobují významnou nepohodu a obtíže v důležitých oblastech fungování.

Je to často invalidizující stav, se kterým souvisí zhoršená schopnost základních úkonů jako je spánek, jídlo, úprava zevnějšku. Zhoršená hygiena a čistota může vést k zdravotním obtížím. Nahromaděný materiál může skýtat požární riziko a sloužit jako prostředí k usazení různých škůdců. Mnohým lidem s poruchou hromadění hrozí riziko vykázání z bytu.

Většina hromadičů nemá náhled na to, že jejich chování by mohlo být problematické, vnímají ho jako zcela racionální a jako část své identity.

Léčba

Je náročná, jenom 18 % lidí dobře odpovídá na léky (SSRI, SNRI), nebo KBT.

Přetrvávající nadměrné zaujetí nebo strach z možnosti mít jednu nebo více závažných, progresivních nebo život ohrožujících nemocí.

Zaujetí je doprovázeno

• buď opakovaným a přehnaným chováním týkající se zdraví
  • opakované tělesné kontroly zaměřené na důkazy o nemoci
  • nadměrné množstvím času stráveného vyhledáváním informací o obávané nemoci
  • opakované ujišťování se (např. vyhledávání četných lékařských konzultací)
• anebo maladaptivním vyhýbavým chováním týkajícím se zdraví (např. vyhýbání se návštěvám u lékaře)

Příznaky způsobují významné obtíže nebo významné narušení osobních, rodinných, sociálních vztahů, ve vzdělávání, v zaměstnání nebo jiných důležitých oblastech fungování.