Neuróza: Nejednotně a nejasně ohraničený pojem používaný v minulosti pro stavy, u kterých na rozdíl od psychózy nedochází ke zkreslení vnímání konsensuální reality. Ústředním symptomem je úzkost buď ve své patologické podobě, nebo symptomy vyplývající ze snahy prožívání úzkosti zmírnit (jako kompulzivní chování), nebo symptomy úplného odpojení od prožívání úzkosti (jako je disociace).

Neurotické poruchy můžeme dělit na různé podskupiny a druhy dle jednotlivých klasifikací

• Úzkostné poruchy
  • Agorafobie
  • Sociální fobie
  • Specifické fobie
  • Generalizovaná úzkostná porucha
  • Panická porucha
  • Separační úzkostná porucha (většinou u dětí)
  • Selektivní mutismus (většinou u dětí)
• Obsedantně kompulzivní poruchy
  • Obsedantně kompulzivní porucha
  • Čichová vztahovačná porucha
  • Porucha hromadění (hoarding disorder)
  • Hypochondrická porucha
  • Tělesná dysmorfická porucha (porucha tělesného schématu)
  • Repetitivní poruchy chování zaměřené na tělo (vytrhávání vlasů atd.)

• Poruchy vyvolané stresem
  • Akutní reakce na stres
  • Posttraumatická stresová porucha a komplexní PTSD
  • Porucha přizpůsobení
  • Patologický zármutek

• Disociativní poruchy
  • disociativní poruchy s neurologickými příznaky
  • disociativní amnézie (s fugou a bez fugy)
  • trans
  • posedlost
  • disociativní porucha identity
  • depresonalizace a derealizace
• Somatoformní poruchy
  • Somatizační porucha
  • Somatoformní vegetativní dysfunkce
  • Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha
  • Dysforie tělesné integrity

Neurotické symptomy:

Běžná emoce, kterou za normálních okolností pociťuje každý člověk relativně dost často. Jedná se o lehký pocit zneklidnění, který je normálním stavem nezamedikované lidské mysli uvědomující si konečnost svého života. Je běžným varovným signálem, který se spouští jako odpověď na vnější nebo vnitřní neznámé, nebo neurčité ohrožení. A i přesto je úzkost prožitek tak subjektivně nepříjemný, že máme vybudované celé arzenály ego obranných mechanizmů, únikových strategií a kulturních konstruktů, abychom ji necítili, nebo alespoň zmírnili její intenzitu.

Úzkostná reakce má anticipační charakter (zaměřuje se do budoucnosti) na rozdíl od deprese a truchlení, které jsou reakcí na ztrátu (zaměřují se do minulosti).

Úzkost se projevuje komplexně

Souvislost se stresem
Stresová reakce organizmu je druh úzkostné reakce na přítomnost jasného stresoru - výzvy v prostředí (vnějším, nebo vnitřním).

Úzkostné osobnostní rysy, tedy tendence odpovídat na stresory úzkostí, jsou částečně dědičné. Výskyt střední míry úzkostných rysů je upřednostňován přírodním výběrem a je populačním optimem - má adaptivní význam. (V době kamenné stateční vymřeli a úzkostní přežili). Optimální pocit nabuzení slouží k mobilizaci sil k vypořádání se s výzvou (eustres). Až když míra stresoru překročí adaptivní schopnosti jedince, mění se úzkostná stresová reakce ve své kvalitě a intenzitě na negativní formu stresu (distress).

Neurobiologický korelát úzkosti

Úzkost je výsledkem interakcí noradrenergního, glutamátergního, GABAergního a serotoninergního systému. Hlavní struktury, které se podílejí na jejím vzniku a regulaci jsou limbický systém (AMYGDALA, thalamus, hipokampus) a prefrontální kortex. Amygdala a hipokampus se podílejí na emočním učení a paměti: strach a úzkost vznikají a zintenzivňují se operantním podmiňováním a sociálním učením. Prefrontální kortex na základě zkušeností může emoční reakci zesílit, nebo ztlumit.
Rychlé bezprostřední reakce na potenciálně nebezpečné podněty můžou obcházet kortex zcela a jsou zpracovány pouze amygdalou. Kortikální reakce je vůči podkorovým strukturám opožděná.

Aktivace amygdaly vede přes aktivaci locus coeruleus (noradrenergní jádro) a hypothalamu ke zvýšení tonu sympatiku (spuštění stresových os):

• sympato-adreno-medulární - rychlá, vede k rychlé mobilizaci energie, zvyšuje napětí a prokrvení svalů, zvyšuje bdělost a nabuzení, snižuje se funkce nepotřebných systémů -GIT, urogenitální atp.
• hypothalamo-hypofýzo-adrenální - pomalá, vede k zvýšenému výdeji glukokortikoidů (kortizolu) z kůry nadledvinek, cílem je mobilizace další energie k překonání/přečkání nepříznivé situace.

Kortizol má širokospektré účinky:

• katabolismus, zvyšování glykemie, zvyšování periferní inzulinové rezistence, potlačuje imunitní odpověď a blokuje sexuální chování a růst, zpětnovazebně inhibuje aktivitu hypothalamu a hypofýzy k vyhasnutí stresové odpovědi.
• zvýšení jeho hladiny závisí na intenzitě stresu, jeho vysoké hladiny jsou neurotoxické s maximem poškození v oblasti hipokampu.
• chronický stres a nadprodukce můžou vést k atrofii hipokampů a k řadě psychických poruch

Ztrácí svou ochrannou funkci a stává se dysfunkční: důsledkem je pak maladaptivní chování jedince.
Vyznačuje se nepřiměřeností v:

• intenzitě
• frekvenci
• trvání
• behaviorální reakci

Patologická úzkost se může vyskytovat u všech psychiatrických poruch (organické poruchy, závislosti, odvykání, intoxikace, afektivní poruchy, psychózy, neurózy, poruchy osobnosti) ale i u řady somatických poruch:

• kardiopulmonální
  • hypertenze, akutní koronární syndrom (infarkt myokardu, angina pectoris), kongestivní srdeční selhání, prolaps mitrální chlopně, arytmie, CHOPN, astma, plicní embolie, pneumothorax
• endokrinní
  • hypothyreóza, cushing, hypoglykemie, hypoparathyreóza, feochromocytom, karcinoid, menopauza a postmenopauza, premenstruační syndrom
• neurologické
  • nádory mozku, epilepsie, migrény, cévní mozkové příhody, M. Parkinson, RS
• infekční nemoci
  • mononukleóza, encefalitida, meningitida, neurosyfilis, sepse
• GIT
  • gastrododenální vředy, ezofageální reflux, idiopatické střevní záněty
• Metabolické poruchy
  • hypokalemie, hypokalcemie, mhypomagnesemie, jaterní selhání, metabolická acidóza (vysoký laktát), akutní hypoxie, akutní intermitentní porfyrie
• Různé
  • anémie, avitaminózy (B- komplex), Wilsonova choroa, Bolest, Vestibulární porcuhy, lupus erytematodes…