This is an old revision of the document!
Table of Contents
ADHD
ADHD z angličtiny Attention Deficit and Hyperactivity Disorder (porucha pozornosti s hyperaktivitou) je neurovývojová porucha charakterizovaná přetrvávajícími vzorci nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity, které narušují fungování a vývoj jedince. Obvykle začíná v dětství a může přetrvávat do dospělosti, do určité míry nežádoucím způsobem ovlivňuje školní, pracovní i sociální oblast života.
Dělíme na tři typy:
- Převážně nepozorný typ: obtíže se soustředěním, problémy s dokončováním úkolů, zapomnětlivost.
- Převážně hyperaktivně-impulzivní typ: neklid, impulzivní chování, nadměrná hovornost, zvýšené psychomotorické tempo
- Kombinovaný typ: současně se vyskytují příznaky nepozornosti i hyperaktivity-impulzivity.
Epidemiologie
- Děti a dospívající:
- Celosvětově je ADHD diagnostikováno asi u 7,6 % dětí (3–12 let) a 5,6 % dospívajících (12–18 let) v ČR se odhaduje podobný výskyt (5-7%).
- Dospělí
- Přibližně 3 % diagnostikovaných případů ADHD
- ale až 7,8 % dospělé populace vykazuje symptomy podle ASRS.
- v dětství se diagnostikuje častěji u chlapců, v dospělosti se rozdíly mezi pohlavími snižují – dívky jsou často v dětství diagnostikovány méně, než by odpovídalo výskytu
Příčiny
Biologická predispozice
- Genetika
- variace v genech dopaminového transportéru (DAT1) a dopaminového receptoru (D4, D5)
- toto přispívá k strukturálním a funkčním změnám mozku
- děti s rodiči, kteří trpí ADHD mají vyšší pravděpodobnost že tuto poruchu rozvinou také
- Neurobiologie
- u ADHD byli zjištěny změny v propojení mezi čelním lalokem mozku a hlubšími mozkovými strukturami (systém odměny, emoce, učení)
- strukturální změny
- snížený objem prefrontálního kortexu, bazálních ganglií a mozečku (což ovlivňuje pozornost, exekutivní funkce a motorickou kontrolu)
- funkční změny
- snížená neuronová aktivita v prefrontálním kortexu v oblastech zodpovědných za inhibici chování (důsledkem je pak snížená regulace chování a impulzivita)
- neurotransmitrové změny
- snížení dopaminu v prefrontální kůře: problém s motivací a pozorností
- snížení aktivace noradrenalinových receptorů: snížení bdělosti, zhoršení pozornosti
- tyto změny můžou vést k negativnímu ovlivnění kognitivních funkcí
Vývojové faktory
- prenatální a perinatální
- zneužívání alkoholu a drog matkou
- kouření matky
- infekce během těhostenství
- nízká porodní hmotnost a předčasný porod
- faktory v dětství
- Expozice toxickým látkám a chemikáliím
- Výživa a strava: Nedostatek železa, zinku omega-3 MKK, vitaminů sk. B může ovlivnit kognitivní vývoj a být spojen s vyšším rizikem ADHD
- infekce nebo úrazy mozku
- psychosociální faktory
- chronický stres v raném věku (zneužívání, zanedbávání, násilí) může ovlivnit struktury odpovědné za regulaci emocí a kognitivní vývoj
- faktory výchovy (nedostatek podpory, nestabilní prostředí, neorganizované prostředí, sociální učení - rodiče vykazující známky ADHD)
Příznaky a projevy ADHD
- Nepozornost
- problémy s udržením pozornosti, soustředěním, organizací a zapamatováním
- typické projevy:
- nedokončení úkolů nebo práce (rychle ztrácí zájem)
- chyby z nepozornosti (např. ve školních úlohách)
- potíže s organizací (zapomínání pomůcek, nepořádek)
- ztrácení věci (klíče, mobil, sešity)
- vyhýbání se činnostem, které vyžadují delší mentální úsilí (domácí úkoly, dlouhé rozhovory)
- zdánlivé neposlouchání, když na ně někdo mluví
- snadné rozptýlení vnějšími podněty (zvuky, pohyby)
- Hyperaktivita a impulzivita
- neposednost, přerušování ostatních, netrpělivost, obtíže se sezením v klidu, obtížná sebekontrola
- typické projevy:
- dítě neposedí na místě, vrtí se, pohupuje nohama…
- vstávání ve chvílích, kdy to není vhodné (např. ve třídě)
- běhání nebo šplhání v nevhodných situacích (typicky u dětí)
- hlučnost, mluvení příliš nahlas
- neschopnost hrát si tiše nebo odpočívat
- vykřikování odpovědi dřív, než je otázka dokončena
- neschopnost čekat na řadu (např. ve frontě)
- přerušuje nebo ruší ostatní – skákání do řeči, vpadání do konverzací
U dívek převažuje často právě typ ADHD s nepozorností – mohou být „tiché a zasněné“ nejsou nápadné svou hyperaktivitou.
V dospělosti se hyperaktivita často změní na vnitřní neklid, chronické pocity napětí nebo potřebu být neustále aktivní, něco dělat, vnitřní puzení k aktivitě, bez nutnosti vnějších projevů hyperaktivity typických pro dětský věk.