Table of Contents

Neurotické poruchy

Neuróza: Nejednotně a nejasně ohraničený pojem používaný v minulosti pro stavy, u kterých na rozdíl od psychózy nedochází ke zkreslení vnímání konsensuální reality.

Ústředním symptomem je úzkost ve své patologické podobě, nebo symptomy z ní vyplývající: snaha prožívání úzkosti zmírnit (jako například kompulzivní chování), nebo symptomy úplného odpojení od prožívání úzkosti (jako je disociace).

Neurotické poruchy můžeme dělit na různé podskupiny a druhy dle jednotlivých klasifikací

Neurotické symptomy:

emoce je prožívaná:

  • úzkost
  • panická ataka
  • fobie
  • obsese
  • kompulze

emoce je oddělená od prožívání:

  • disociace
  • konverze
  • somatizace
  • depersonalizace
  • derealizace

Úzkost

Běžná emoce, kterou za normálních okolností pociťuje každý člověk relativně dost často. Jedná se o lehký pocit zneklidnění, který je normálním stavem nezamedikované lidské mysli uvědomující si konečnost svého života. Je běžným varovným signálem, který se spouští jako odpověď na vnější nebo vnitřní neznámé, nebo neurčité ohrožení. A i přesto je úzkost prožitek tak subjektivně nepříjemný, že máme vybudované celé arzenály ego obranných mechanizmů, únikových strategií a kulturních konstruktů, abychom ji necítili, nebo alespoň zmírnili její intenzitu.

Úzkostná reakce má anticipační charakter (zaměřuje se do budoucnosti) na rozdíl od deprese a truchlení, které jsou reakcí na ztrátu (zaměřují se do minulosti).

Souvislost se stresem
Stresová reakce organizmu je druh úzkostné reakce na přítomnost jasného stresoru - výzvy v prostředí (vnějším, nebo vnitřním).

Optimální stres (eustres) vede k mírnému nabuzení organizmu a slouží k mobilizaci sil k vypořádání se s výzvou. Až když míra stresoru překročí adaptivní schopnosti jedince, mění se úzkostná stresová reakce ve své kvalitě a intenzitě na negativní formu stresu (distress).

Chronický stres a dysregulace stresové odpovědi můžou vést k úzkostným poruchám.

Více v kapitole STRES a traumatizace.

Úzkostné osobnostní rysy, tedy tendence odpovídat na stresory úzkostí, jsou částečně dědičné. Výskyt střední míry úzkostných rysů je upřednostňován přírodním výběrem a je populačním optimem - má adaptivní význam. (V době kamenné stateční vymřeli a úzkostní přežili).

Úzkost se projevuje komplexně

v těle:

  • vegetativní hyperaktivita:
    • zarudnutí
    • tachykardie
    • palpitace (bušení srdce)
    • pocení
    • chladné končetiny
    • průjem
    • sucho v ústech
    • časté močení
  • napětí ve svalech
    • třes, záškuby, chvění
    • svalová slabost
    • bolesti zad, hlavy
  • hyperventilace (prohloubené, zrychlené dýchání)
  • bolesti a svírání na hrudi
  • dušnost
  • obtíže s polykáním
  • nevolnost, pocity na zvracení (nauzea)
  • parestezie (počitky periferních nervů- brnění/mravenčení prstů, etc.)

v chování:

  • neklid
  • napjatý výraz v obličeji
  • napjatý hlas, vzdychání, tichá mluva
  • mnohomluvnost
  • smích/pláč
  • lekavost
  • únava/vyčerpání
  • vyhýbavé a zabezpečovací chování
  • únik do fantazie
  • závislost na druhých
  • vyžadování ujištění a názoru od druhých
  • vyhledávání rozptylujících aktivit
  • podezíravost
  • agresivní chování
  • okusování nehtů
  • škrábání se
  • zpomalení výkonu
  • zvýšené sebepozorování
  • neschopnost odpočívat
  • snaha o kontrolování okolí

v kognici:

  • zvýšené nabuzení
  • obtíže s koncentrací
  • nadměrná bdělost
  • obtíže s usínáním
  • ostražitost
  • zvýšení mentální ativity
  • nadměrné obavy a starosti
  • nejistota z budoucnosti
  • obava z neschopnosti vyrovnat se se situací
  • očekávání a předtuchy neštěstí
  • katastrofické myšlenky
  • obava ze ztrapnění na veřejnosti
  • obava ze vzniku nové úzkosti

v emocích:

  • pocit
    • ohrožení/strachu
    • “knedlíku” v krku
    • závratě, mdloby nebo točení hlavy
    • derealizace/depersonalizace
    • podráždění
    • nesnesitelné napětí
    • “prázdno v hlavě”
  • strach ze
    • ztráty kontroly
    • “zešílení”
    • ztráty vědomí
    • smrti
  • neschopnost uvolnit se
  • snížené libido
  • bezradnost

Neurobiologický korelát úzkosti

Úzkost je výsledkem interakcí noradrenergního, glutamátergního, GABAergního a serotoninergního systému. Zjednodušeně noradrenalin a glutamát zvyšují nabuzení nervového systému a zintenzivnění jejich působení může úzkost zvýšit. GABA a serotonin mají opačný efekt. GABA celkově zpomaluje nervovou aktivitu a zklidňuje. Serotonin vylaďuje nervový systém a snižuje intenzitu emoční reaktivity.

Hlavní struktury, které se podílejí na vzniku a regulaci úzkosti jsou limbický systém (AMYGDALA, thalamus, hipokampus) a prefrontální kortex. Amygdala a hipokampus se podílejí na emočním učení a paměti: strach a úzkost vznikají a zintenzivňují se operantním podmiňováním a sociálním učením. Prefrontální kortex na základě zkušeností může emoční reakci zesílit, nebo ztlumit (Podle toho, jestli si o daném podnětu myslíme, že je nebezpečný, nebo naopak).
Rychlé bezprostřední reakce na potenciálně nebezpečné podněty můžou obcházet kortex zcela a jsou zpracovány pouze amygdalou. Kortikální reakce je vůči podkorovým strukturám opožděná. Tendence úzkostně reagovat je částečně geneticky podmíněná (reaktivita serotoninových receptorů), mnohem větší vliv mají ale vývojové faktory (podněty z prostředí během vývoje ovlivňují růst a zapojení nervových sítí spojených s reakcí na ohrožující podněty), aktuální možnosti a schopnosti zvládání (množství mobilizovatelných zvládacích mechanizmů), osobnost (sebeobraz, tendence k závislosti atd), v průběhu života je míra úzkostnosti upravitelná zkušenostmi.

Patologická úzkost

Ztrácí svou ochrannou funkci a stává se dysfunkční: důsledkem je pak maladaptivní chování jedince.
Vyznačuje se nepřiměřeností v:

Patologická úzkost se může vyskytovat u všech psychiatrických poruch (organické poruchy, závislosti, odvykání, intoxikace, afektivní poruchy, psychózy, neurózy, poruchy osobnosti) ale i u řady somatických poruch:

Léčba úzkosti

Stabilizace a zklidnění nervového systému:

terapeutické techniky:

Farmakoterapie patologické úzkosti

viz kapitolu anxiolytika