Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- sebevrazda [2025/03/13 06:01] – [Sebevražedná aktivita a autoagresivní jednání] bafi
+++ sebevrazda [2025/05/17 08:39] (current) – [Jednání se sebevražedným pacientem] bafi
@@ Line 154: / Line 154: @@
 <wrap lo>(čerpáno z: //**Krizová intervence**, Daniela Vodáčková a kol., Remedium Praha 2012//)</wrap>\\
-Pokud jsme v kontaktu s člověkem, který i jen velmi zlehka naznačuje, že jeho život nemá smysl, zdvořilá zdrženlivost není vhodným nástrojem. Je žádoucí položit otázku, zda pacient myslí na to, že by bylo nejlepší, kdyby tu nebyl a pokud ano, je nutné zeptat se **přímo jestli uvažuje o sebevraždě**. S výjimkou malých dětí je vhodné použít konkrétně slovo sebevražda. Toto pojmenování může přinést úlevu a odtabuizování problému, pacient má pocit, že konečně může svoje myšlenky sdílet s někým, a ten někdo nepropadá panice. Najednou se na to necítí sám.
+Pokud jsme v kontaktu s člověkem, který i jen velmi zlehka naznačuje, že jeho život nemá smysl, zdvořilá zdrženlivost není vhodným nástrojem.
-Pokud pacient o sebevraždě uvažuje, ptáme se ho **zdali má konkrétní plán.** Pokud řekne že si možná vezme nějaké prášky, nebo skočí z nějakého mostu, víme, že se pohybuje ve fázi úvah, kde není ještě formovaná tendence a rozhodnutí a zaujatost smrtí není tak silná jak např. v případě, kde řekne, že má doma infuzní set a smrtící dávku léků, nebo se často prochází na místo, odkud by chtěl skočit. \\
-<wrap lo> Pacienti se často setkávájí u okolí s bagatelizací myšlenek, která plyne z bezradnosti a z přesvědčení, že pacientovi lze myšlenku na sebevraždu "podsunout" a nejlepší by bylo se v rozhovoru tomuto tématu zcela vyhnout (//"nic to není, z toho se vyspí, to má někdy každý"//). Pokud pacient ale uvažuje o sebevraždě, potřebuje být povzbuzen o svých úvahách mluvit. </wrap> \\
+Je žádoucí položit otázku, zda pacient myslí na to, že by bylo nejlepší, kdyby tu nebyl a pokud ano, je nutné zeptat se **přímo jestli uvažuje o sebevraždě**. S výjimkou malých dětí je vhodné použít konkrétně slovo sebevražda. Toto pojmenování může přinést úlevu a odtabuizování problému, pacient má pocit, že konečně může svoje myšlenky sdílet s někým, a ten někdo nepropadá panice. Najednou se na to necítí sám.
-Pokud nás pacient konfrontuje s tím, že se mu snažíme říct, že to nesmí udělat, **pacientovi rozhodnutí sebevraždy aktivně nerozmlouváme**, protože by to mohlo vést k urychlení sebevražedného jednání. Je nutné pacientovi potvrdit jeho právo na vlastní rozhodnutí a uspokojit potřebu autonomie. Jde zde o kompetenci člověka utvářet a rozvíjet svůj život, nebo smrt. ("Vy to samozřejmě můžete udělat, nikto Vám v tom nemůže zabránit", "je to na Vás"). **Dáváme najevo respekt a přijetí. Nevyjádřujeme souhlas!** Zároveň ale nabízíme jiné varianty "sebevražedný čin lze odložit, dát šanci tomu řešení, které v tuto chvíli nevidíte". \\
-**Moralizace nefunguje!** (apely na odpovědnost člověka vůči dětem, blízkým, rozdělané práci ještě zintenzivňují autoakusace, pocit zoufalství a své vlastní bezcennosti). Pokud ovšem pacient začne sám mluvit o své rodině, nebo práci, můžeme v něm podpořit uvědomění si pevných bodů o které se může opřít.\\
+Pokud pacient o sebevraždě uvažuje, ptáme se ho **zdali má konkrétní plán.** Pokud řekne že si možná vezme nějaké prášky, nebo skočí z nějakého mostu, víme, že se pohybuje ve fázi úvah, kde není ještě formovaná tendence a rozhodnutí a zaujatost smrtí není tak silná jak např. v případě, kde řekne, že má doma infuzní set a smrtící dávku léků, nebo se často prochází na místo, odkud by chtěl skočit.
-Na počátku každého suicidálního vývoje je nějaké utrpení z kterého se pacient neumí vymaniit - něco se děje, něco pacient cítí. Povzbuzujeme vyjádřování emocí, potvrzujeme právo člověka cítit to, co cítí, pro vyjádřené emoce poskytujeme bezpečný rámec. **Emoční přijetí** je zásadní.\\
-Ptáme se pacienta **co od smrti očekává** (často je to klid, pokoj, úleva, únik). A také co bude potom, kto pacienta najde (často je to osoba s níž jedinec pomocí sebevraždy komunikuje). Může se odhalit že se jedná o problém který **lze řešit jinak, než smrtí.** \\
-Pokud si pacient stěžuje, že nemá kuráž na to aby se zabil, vysvětlujeme mu, že není zbabělý, po smrti touží pouze jedna část jeho osoby, zatímco jiná část moc dobře ví, proč se smrti brání, ví proč chce žít.\\
+<wrap lo> Pacienti se často setkávájí u okolí s bagatelizací myšlenek, která plyne z bezradnosti a z přesvědčení, že pacientovi lze myšlenku na sebevraždu "podsunout" a nejlepší by bylo se v rozhovoru tomuto tématu zcela vyhnout (//"nic to není, z toho se vyspí, to má někdy každý"//). Pokud pacient ale uvažuje o sebevraždě, potřebuje být povzbuzen o svých úvahách mluvit. </wrap>
+Pokud nás pacient konfrontuje s tím, že se mu snažíme říct, že to nesmí udělat, **pacientovi rozhodnutí sebevraždy aktivně nerozmlouváme**, protože by to mohlo vést k urychlení sebevražedného jednání. Je nutné pacientovi potvrdit jeho právo na vlastní rozhodnutí a uspokojit potřebu autonomie. Jde zde o kompetenci člověka utvářet a rozvíjet svůj život, nebo smrt. ("Vy to samozřejmě můžete udělat, nikdo Vám v tom nemůže zabránit", "je to na Vás"). **Dáváme najevo respekt a přijetí. Nevyjadřujeme souhlas!** Zároveň ale nabízíme jiné varianty "sebevražedný čin lze odložit, dát šanci tomu řešení, které v tuto chvíli nevidíte".
+**Moralizace nefunguje!** (apely na odpovědnost člověka vůči dětem, blízkým, rozdělané práci ještě zintenzivňují autoakusace, pocit zoufalství a své vlastní bezcennosti). Pokud ovšem pacient začne sám mluvit o své rodině, nebo práci, můžeme v něm podpořit uvědomění si pevných bodů o které se může opřít.
+Na počátku každého suicidálního vývoje je nějaké utrpení z kterého se pacient neumí vymaniit - něco se děje, něco pacient cítí. Povzbuzujeme vyjadřování emocí, potvrzujeme právo člověka cítit to, co cítí, pro vyjádřené emoce poskytujeme bezpečný rámec. **Emoční přijetí** je zásadní.
+Ptáme se pacienta **co od smrti očekává** (často je to klid, pokoj, úleva, únik). A také co bude potom, kto pacienta najde (často je to osoba s níž jedinec pomocí sebevraždy komunikuje). Může se odhalit že se jedná o problém který **lze řešit jinak, než smrtí.**
+Pokud si pacient stěžuje, že nemá kuráž na to aby se zabil, vysvětlujeme mu, že není zbabělý, po smrti touží pouze jedna část jeho osoby, zatímco jiná část moc dobře ví, proč se smrti brání, ví proč chce žít.
 Ptáme se, jestli už člověk podobnou situaci zažil, podobný stav, jestli už někdy o sebevraždě uvažoval, nebo se o ní pokusil a pokud klient potvrdí. Ptáme se co mu tehdy pomohlo. Snažíme se člověku připomenout jeho vlastní kapacity  a přirozené **zdroje pomoci** a pokud možno upozornit na limity této situace, která jednou pomine.
-Ptáme se na protektivní faktory: Které aspekty vašeho života pŕispívají k vaší vůli žít? Pokud Vás napadají myšlenky na sebeublížení, které strategie, nebo činnosti byste použili k odklonění těchto myšlenek a zajištění Vašeho bezpečí? Co by Vám pomohlo cítit se více optimisticky, mít více naděje do budoucna? \\
-Cílem je **rozšiřovat tunelové vidění**.\\
+Ptáme se na protektivní faktory: Které aspekty vašeho života pŕispívají k vaší vůli žít? Pokud Vás napadají myšlenky na sebeublížení, které strategie, nebo činnosti byste použili k odklonění těchto myšlenek a zajištění Vašeho bezpečí? Co by Vám pomohlo cítit se více optimisticky, mít více naděje do budoucna? Cílem je **rozšiřovat tunelové vidění**.
-Podle toho, co pacientovi pomohlo v minulosti, které protektivní faktory má nyní v životě mu pak pomáháme vytvořit bezpečnostní plán a nabízíme další možnosti (hospitalizaci, poradenské a psychoterapeutické služby etc.). \\
+Podle toho, co pacientovi pomohlo v minulosti, které protektivní faktory má nyní v životě mu pak pomáháme vytvořit bezpečnostní plán a nabízíme další možnosti (hospitalizaci, poradenské a psychoterapeutické služby etc.).
 **Zásady:**