Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- neuroticke_poruchy [2025/03/05 21:13] – [Úzkost] bafi
+++ neuroticke_poruchy [2025/04/07 12:46] (current) – [Léčba úzkosti] bafi
@@ Line 78: / Line 78: @@
 Úzkostná reakce má anticipační charakter (zaměřuje se do budoucnosti) na rozdíl od deprese a truchlení, které jsou reakcí na ztrátu (zaměřují se do minulosti).
-**Strach** představuje reakci na vnímanou bezprostřední současnou hrozbu, zatímco **úzkost** je více zaměřená na vzdálenější budoucnost a týká se uvědomění si očekávaného ohrožení, má méně jasný objekt.
 **Souvislost se stresem**\\
@@ Line 190: / Line 189: @@
 Úzkost je výsledkem interakcí noradrenergního, glutamátergního, GABAergního a serotoninergního systému. <wrap lo> Zjednodušeně noradrenalin a glutamát zvyšují nabuzení nervového systému a zintenzivnění jejich působení může úzkost zvýšit. GABA a serotonin mají opačný efekt. GABA celkově zpomaluje nervovou aktivitu a zklidňuje. Serotonin vylaďuje nervový systém a snižuje intenzitu emoční reaktivity.</wrap>
-Hlavní struktury, které se podílejí na vzniku a regulaci úzkosti jsou **limbický systém** (AMYGDALA, thalamus, hipokampus) a **prefrontální kortex**. Amygdala a hipokampus se podílejí na emočním učení a paměti: strach a úzkost vznikají a zintenzivňují se operantním podmiňováním a sociálním učením. Prefrontální kortex na základě zkušeností může emoční reakci zesílit, nebo ztlumit (Podle toho, jestli si o daném podnětu //myslíme//, že je nebezpečný, nebo naopak). \\
+Hlavní struktury, které se podílejí na vzniku a regulaci úzkosti jsou **limbický systém** (AMYGDALA, thalamus, hipokampus) a **prefrontální kortex**. Amygdala a hipokampus se podílejí na emočním učení a paměti: strach a úzkost vznikají a zintenzivňují se **operantním podmiňováním a sociálním učením**. Prefrontální kortex na základě zkušeností může emoční reakci zesílit, nebo ztlumit (Podle toho, jestli si o daném podnětu //myslíme//, že je nebezpečný, nebo naopak).\\
 Rychlé bezprostřední reakce na potenciálně nebezpečné podněty můžou obcházet kortex zcela a jsou zpracovány pouze amygdalou. Kortikální reakce je vůči podkorovým strukturám opožděná.
+Tendence úzkostně reagovat je částečně geneticky podmíněná (reaktivita serotoninových receptorů), mnohem větší vliv mají ale vývojové faktory (podněty z prostředí během vývoje ovlivňují růst a zapojení nervových sítí spojených s reakcí na ohrožující podněty), aktuální možnosti a schopnosti zvládání (množství mobilizovatelných zvládacích mechanizmů), osobnost (sebeobraz, tendence k závislosti atd), v průběhu života je míra úzkostnosti upravitelná zkušenostmi.
@@ Line 231: / Line 231: @@
   * vědomé dýchání, delší výdech, různá dechová cvičení
   * vědomý pohyb, který je plynulý, pomalý a soustředěný, různá pohybová harmonizující cvičení (jóga, tai-či, atd.)
-  * aerobní pohyb
+  * aerobní pohyb (běh, plavání
   * hudba, zpěv, pobrukování, kloktání
   * dostatek spánku
@@ Line 250: / Line 250: @@
   * akutní úzkost:
-    * anxiolytika (zabírají do několika minut/desítek minut)
+    * anxiolytika - benzodiazepinová a nebenzodiazepinová (zabírají do několika minut/desítek minut- účinné na rychlé zklidnění)
   * dlouhodobé úzkostné poruchy:
-    * léky ovlivňující serotonin (SSRI, SNRI, některá neuroleptika)
+    * antidepresiva ovlivňující serotonin (SSRI, SNRI)
+    * některá thymostabilizační neuroleptika (quetiapin, olanzapin)
+    * antiepileptika (pregabalin)
+    * léky zabírají až po nějaké době podávání (týdny)
+viz kapitolu [[farmakoterapie|anxiolytika]]