Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- neklid [2024/11/18 13:34] – bafi
+++ neklid [2024/11/26 09:57] (current) – [Kontakt s neklidným pacientem] bafi
@@ Line 25: / Line 25: @@
 **Dlouhodobé neklidy:**
-  * **Vnitřní neklid** - pocity napětí a nepokoje se stornovanou motorickou odezvou (na toto potlačení postižený vynakládá značné úsilí) Časté u anxiózních, depresivních, paranoidních a jiiných syndromů. Výrazný bývá u abstinenčního snydromu, nebo arteficiálně navozen intoxikací stimulancii.
+  * **Vnitřní neklid** - pocity napětí a nepokoje se stornovanou motorickou odezvou (na toto potlačení postižený vynakládá značné úsilí) Časté u anxiózních, depresivních, paranoidních a jiiných syndromů. Výrazný bývá u abstinenčního syndromu, nebo arteficiálně navozen intoxikací stimulancii.
   * **Psychomotorický nepokoj** -  vnitřní neklid již s motorickou odezvou: postižený popochází, neobsedí, je sice přístupný domluvě, ale není schopen situaci dlouhodobě zvládat. Časté v inciálních stádiích mnoha psychických poruch. Při stupňované intenzitě do psychomotorického **rozrušení** je vhodný farmakologický zásah.
@@ Line 37: / Line 37: @@
 **Pravidla kontaktu s neklidným pacientem: **
   * **Zachování bezpečí**
-    * Ještě před kontaktem si zajistíme co možná nejvíce informací o situaci abychom se v ní mohli rychle zorientovat a adekvátně reagovat.
+    * Ještě před kontaktem si zajistíme co možná **nejvíce informací** o situaci abychom se v ní mohli rychle zorientovat a adekvátně reagovat.
-    * V místnosti jsme blíže dveřím než pacient, necháváme pootevřené dveře. Ostatní personál o nás ví a v případě potřeby může ihned zasáhnout.
+    * V místnosti jsme **blíže dveřím** než pacient, necháváme pootevřené dveře - zachováme si **únikovou cestu**. Ostatní personál o nás ví a v případě potřeby může ihned zasáhnout.
-    * Nepřistupujeme k pacientovi příliš blízko (respektujeme jeho osobní prostor, abychom nestimulovali jeho pocit ohrožení ale i zajistili dostatečné bezpečí pro nás)
+    * Nepřistupujeme k pacientovi příliš blízko (respektujeme jeho **osobní prostor**, abychom nestimulovali jeho pocit ohrožení ale i zajistili dostatečné bezpečí pro nás)
     * Pacienta usadíme naproti sobě, pokud tam je stůl, neměli by být na něm těžké předměty (hrníčky etc.)
-    * Vyhýbáme se upřenému očnímu kontaktu, oční kontakt vyjadřuje zájem, ale nedoporučuje se déle, než 6 vteřin.
+    * **Vyhýbáme se upřenému očnímu kontaktu**, oční kontakt vyjadřuje zájem, ale nedoporučuje se déle, než 6 vteřin.
   * **Obecné zásady**
-    * Náš projev je klidný a rozvážný, hlas je jistý, spíše hlouběji položený, udržujeme formální odstup, vyvarujeme se familiárnosti, ve zvýšené míře dbáme na vyjádření respektujícího přístupu a zachování důstojnosti.  Vyvarujeme se takových dotazů a jednání které by mohly vést k pocitu ponížení. Jednáme transparentně. Mluvíme jasně a k věci, nepoužíváme dlouhé věty a odborné výrazy.
+    * Náš projev je **klidný** a rozvážný, hlas je jistý, spíše hlouběji položený, udržujeme formální odstup, vyvarujeme se familiárnosti, ve zvýšené míře dbáme na vyjádření **respektujícího přístupu a zachování důstojnosti**.  Vyvarujeme se takových dotazů a jednání které by mohly vést k pocitu ponížení. Jednáme transparentně. Mluvíme **jasně a k věci**, nepoužíváme dlouhé věty a odborné výrazy.
     * Odhaduje se, že 50 % komunikace zaujímá neverbální složka, 40 % tón hlasu a jenom 10 % verbální složka
-    * k pacientovi přistupujeme ze strany, ne konfrontačně proti němu, ruce máme otevřené, tak kde je na ně vidět, (ne konfrontačně v bok, ani defenzivně zkřížené na prsou, ani v kapsách)
+    * k pacientovi přistupujeme **ze strany**, ne konfrontačně proti němu, **ruce máme otevřené**, tak kde je na ně **vidět**, (ne konfrontačně v bok, ani defenzivně zkřížené na prsou, ani v kapsách)
-    * Hned zpočátku se pacientovi představíme a obeznámíme ho s naší rolí, obeznámíme ho se situací, co se s ním děje a co se bude dít dál. (Např.: //"Dobrý den pane Nováku, já jsem..., jsem psychiatr, přišel jste k vyšetření, můžeme si spolu krátce promluvit?"//  Nebo když jsme přivoláni k tenznímu pacientovi na oddělení, //"...rád bych se o problému dověděl více, můžete mi prosím říci, co se stalo?"//.)
+    * Hned zpočátku se pacientovi **představíme** a **obeznámíme ho s naší rolí**, obeznámíme ho **se situací**, co se s ním děje a co se bude dít dál. (Např.: //"Dobrý den pane Nováku, já jsem..., jsem psychiatr, přišel jste k vyšetření, můžeme si spolu krátce promluvit?"//  Nebo když jsme přivoláni k tenznímu pacientovi na oddělení, //"...rád bych se o problému dověděl více, můžete mi prosím říci, co se stalo?"//.)
-    * pacientovi věnujeme plnou pozornost
+    * pacientovi věnujeme **plnou pozornost**
@@ Line 57: / Line 57: @@
   * Pokud je pacient otevřen k slovnímu vyjádření obtíží, trpělivě vyslechneme, než začneme jednat, necháváme volný prostor k vyjádření emocí, dáváme mu najevo, že rozumíme jeho situaci, (//"Každému by to vadilo, chápu že jste rozčílený/že máte strach"// – emoce nazýváme pouze pokud je pacient sám použije, nebo je implikuje, nevnucujeme mu je).
   * Cílem je identifikace přání a potřeb. Dáváme najevo, že je slyšíme i když není vždy možno jim vyhovět.
-  * Pacientovy hodnotící soudy a osobní útoky (Je to tady hrozné, co si ke mně dovolujete, je to tady jak ve vězení) není nutné komentovat ani se proti nim ohrazovat. Pacienta nekonfrontujeme, netlačíme na něho, nabízíme řešení. (co nyní nejvíce potřebujete abyste se zde cítil lépe/ bezpečněji/ klidněji? Přál byste si lék na uklidnění? Nebo Vážně si myslím, že by Vám nyní pomohl lék na zklidnění)
+  * Pacientovy hodnotící soudy a osobní útoky (Je to tady hrozné, co si ke mně dovolujete, je to tady jak ve vězení) není nutné komentovat ani se proti nim ohrazovat.
-Vyhýbáme se dotekům, je-li potřeba dotek, vždy o tom pacienta předem informujeme.
+  * Pacienta nekonfrontujeme, netlačíme na něho, nabízíme řešení. (//"Co nyní nejvíce potřebujete abyste se zde cítil lépe/ bezpečněji/ klidněji? Přál byste si lék na uklidnění?"// Nebo //"Vážně si myslím, že by Vám nyní pomohl lék na zklidnění"//)
+  * Vyhýbáme se dotekům, je-li potřeba dotek (třeba z důvodu tělesného vyšetření), vždy o tom pacienta předem informujeme.
-Známky agresi bezprostředně předcházející: proud řeči náhle ustane; ukončení očního kontaktu; ruce se sevřou v pěst; nemocný naváže upřený pohled; dochází k nezvyklému přibližování. Primární reakce by měla být defenzivní a měly by být zahájeny okamžitě kroky k zajištění vlastního bezpečí.
+  * vyjadřujeme souhlas s tím, s čím můžeme, vždy verbalizujeme na čem se můžeme shodnout, vyjednáváme o tom na čem se neshodujeme.
+  * Vždy se můžeme shodnout minimálně na tom, že se nyní neshodneme.
+**Známky bezprostředně předcházející agresi:**
+  * proud řeči náhle ustane
+  * ukončení očního kontaktu
+  * ruce se sevřou v pěst
+  * nemocný naváže upřený pohled
+  * dochází k nezvyklému přibližování
+  * Primární reakce by měla být defenzivní a měly by být zahájeny okamžitě kroky k zajištění vlastního bezpečí.
-Při verbální agresi, velké agitovanosti, agresi vůči věcem:
+**Při verbální agresi, velké agitovanosti, agresi vůči věcem:**
-Popisujeme co se děje (Nyní na mne křičíte, nelíbí se mi to, jste asi hodně rozrušen. To, jak kopete do dveří mne zneklidňuje.)
+  * K pacientovi přistupujeme spíše ze strany, než konfrontačně ze předu, nebo plíživě zezadu, do max. vzdálenosti asi 1,8 metru (3 paže)
-Dáváme najevo, že chápeme pacientovy pocity, ale zároveň, že jeho chování není akceptováno (Útok je lepší, než kdybyste to vzdával, ale zvažte zda chcete útočit na lidi, kteří se Vám snaží pomoci).
+  * jsme asertivní
-K pacientovi přistupujeme spíše ze strany, než konfrontačně ze předu, do vzdálenosti asi 1,8 metru (3 paže)
+  * Popisujeme co se děje, mluvíme o svých pocitech (//"Nelíbí se mi to, jak na mně nyní křičíte, jste asi hodně rozrušen."  "To, jak kopete do dveří mne zneklidňuje."//)
+  * Dáváme najevo, že chápeme pacientovy pocity, ale zároveň, že jeho chování není akceptováno (//"Útok je lepší, než kdybyste to vzdával, ale zvažte zda chcete útočit na lidi, kteří se Vám snaží pomoci"//).
+<WRAP center round tip 100%>
-➢ V případě eskalace do brachiální agrese, volíme buď zakročení, nebo útěk (bezpečí zdravotníka je na prvním místě) Na pacifikaci agrese a omezení pacienta je vždy nutné zachovat co největší míru bezpečí pro pacienta a personál. Doporučuje se 5 členů personálu na 1 agresivního pacienta.
+Snaha o apel na racionalitu funguje pouze v případě, že má pacient bazální uvědomování si toho, co se děje a co dělá: má **zachovaný kontakt s realitou.** Třeba u impulzivní, hraniční osobnosti, mírné intoxikace, velké úzkosti.
-Volíme farmakologické zklidnění a omezovací prostředky (manuální fixace, popruhy, izolační místnost)
-Snažíme se zachovat takovou míru autonomie pacienta jakou situace dovoluje. (Nejste v dobrém stavu, nic nepomáhá, Dáme Vám nyní lék na zklidnění, preferujete užít tabletu/kapky, nebo injekci?)
+Naopak racionální konfrontace má minimální efekt u agrese v důsledku těžké floridní psychózy, těžké psychotické mánie, těžší intoxikace NL, nebo delirantního stavu.
+</WRAP>
+**Eskalace do brachiální agrese**
+  * Volíme buď zakročení, nebo útěk (bezpečí zdravotníka je na prvním místě)
+  * Na zakročení: **pacifikaci agrese** a omezení pacienta je vždy nutné zachovat co největší míru bezpečí pro pacienta a personál. Doporučuje se 5 členů personálu na 1 agresivního pacienta.
+  * Volíme farmakologické zklidnění a omezovací prostředky (manuální fixace, popruhy, izolační místnost)
+  * Snažíme se zachovat takovou míru autonomie pacienta jakou situace dovoluje. (//"Nejste v dobrém stavu, nic nepomáhá, Dáme Vám nyní lék na zklidnění, preferujete užít tabletu/kapky, nebo injekci?"//)
+<wrap lo>zdroj [[http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=1227|Deeskalace ČaSP]]</wrap>