Jedná se o organicky nedostatečně vysvětlené tělesné potíže.
Somatizace znamená projevování psychických obsahů (např. nevyjádřených neuvědomovaných potlačených emocí a potřeb) formou tělesných příznaků.
Funkční porucha - znamená porucha funkce (orgánu) bez přítomnosti jeho strukturálního poškození. (Hardware je ok, ale dysfunkční je software)
Funkční orgánová porucha může časem přerůst i v poruchu strukturální.
Diagnosticky v MKN 10 klasifikováno v kapitole F45
Somatizační porucha - mnohočetné a měnlivé tělesné potíže bez organicky vysvětlené příčiny přes mnoho komplexních zdravotních vyšetření. Naléhaní na vyšetřování přes důkazy o nepřítomnosti organického podkladu obtíží, zhoršení fungoivání v důlsžitých životních oblastech
Nediferencovaná somatizační porucha - nenaplňuje všechny kritéria somatizační poruchy
Hypochondrická porucha - (nově zařazená do poruchám typu OCD)
Somatoformní vegetativní dysfunkce - zaujetí a obavy z vegetativních příznaků z různých částí těla někdy i objektivně znatelných bez strukturální léze daného orgánu.
Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha - stížnost na dlouhotrvající nevysvětlitelnou skličující bolest
Neurastenie - slabost, únava, podrážděnost, nespavost, bolesti svalů a kloubů - překryv s chronickým únavovým syndromem
V MKN 11 tyto poruchy (kromě hypochondrické poruchy, která patří do OCD) zastřešuje diagnóza
Porucha tělesné úzkosti
přítomnost tělesných příznaků, které jsou pro jedince stresující
nadměrná pozornost věnovaná příznakům, která se může projevit opakovanými návštěvami lékařů. (pokud příznaky způsobuje nebo k nim přispívá jiné onemocnění, je vzhledem k jejímu charakteru a progresi míra pozornosti zřetelně nadměrná)
nadměrná pozornost není zmírněna příslušným klinickým vyšetřením, testy a vhodným ujišťováním o vyloučení organické příčiny
tělesné příznaky jsou trvalé a vyskytují se po většinu dnů po dobu nejméně několika měsíců
porucha tělesné úzkosti typicky zahrnuje četné tělesné příznaky, které se mohou časem měnit
někdy je přítomen jediný příznak - obvykle bolest nebo únava - který souvisí s ostatními rysy poruchy.
Příznaky a související úzkost a nadměrné zaujetí mají alespoň nějaký dopad na fungování jedince (např. napjaté vztahy, méně efektivní školní nebo pracovní fungování, zanechání konkrétních volnočasových aktivit).
Incidence: 10% populace během života má zkušenost se somatoformní poruchou, více postiženy ženy
Etiopatogeneze:
Nejasná, mnoho různých teorií, jak vysvětlit tyto poruchy
V anamnéze nemocného můžeme často nalézt
zvýšený emoční STRES, pracovní přetíženost či nepříznivé životní události (psychosociální stresory) Holmes a Rahe
Inventář životních událostí - Studie z 50. let, která prokázala, že nadměrná stresová zátěž ohrožuje zdravotní stav
Dědičné vlivy: některé studie potvrzují vliv dědičnosti, hlavní roli má ale prostředí
Neurochemické vlivy: změny v transmisi serotoninu, noradrenalinu a GABA systému
Neurobiologické vlivy: zvýšení citlivosti vnímání tělesných pocitů, snížení prahu bolestivosti a tedy snadnější vznik bolesti, nepřesné hodnocení tělesných vjemů; zvýšení reaktivity mozku k irrelevantním signálům
Alexithymie: neschopnost pociťovat a pojmenovávat emoce; může vzniknout vývojově jako osobnostní charakteristika či sekundárně např. po traumatické události (ztráta kontaktu se svým emočním prožíváním)
Teorie sociální komunikace: využití příznaků jako nástroje k nevědomému uspokojení vztahových potřeb (sekundární výhody), získání pozornosti/péče.
Behaviorální teorie: příznaky poruchy jako naučené chování – často v rodinách se závažně nemocným příbuzným, (sociální učení) nebo podmiňováním somatické stesky ⇒ získání pozornosti či jiných výhod v dětství (častěji u dětí hyperprotektivních rodičů nebo naopak v rodinách s tělesnými tresty či šikanou).
Psychodynamická teorie: příznaky jako forma sebetrestání (časté je nízké sebehodnocení) či přesunu hněvu (agresivity) vůči ostatním na sebe
Projevy a průběh:
Přítomnost tělesných příznaků bez prokazatelných organických patologických změn. Pokud nějaké tělesné onemocnění existuje, tak toto onemocnění nevysvětluje rozsah, intenzitu nebo povahu příznaků.
Dominuje přílišná starost o své tělesné zdraví, nemocný si trvale stěžuje na tělesné příznaky a je žádostivý na lékařská vyšetření, která jsou opakovaně negativní
Tělesné příznaky nejsou pod vědomou kontrolou
Častá je komorbidní depresivní nebo úzkostná porucha, někdy i porucha osobnosti
Častý je abúzus alkoholu, BZD či návykových analgetik
Průběh bývá chronický s epizodami exacerbací (= návrat klinických příznaků) a remise (bezpříznakové období)
Exacerbace příznaků spouští často emoční stres
typické tělesné příznaky:
bolestivost dásní, hořkost, sucho v puse, záchvatovité slinění
suchost očí
horní dyspeptický syndrom - pocit plnosti žaludku, nevolnost, zvracení
dolní dyspeptický syndrom - plynatost, dráždivý tračník, spastická zácpa, funkční průjem
bolesti břicha
dušnost (subjektivní nedostatek vzduchu)
palpitace
bolesti na hrudi
bolesti hlavy
závratě
únava
atd…
U diagnostiky somatizační poruchy je vždy nutné provést vyšetření a organickou příčinu vyloučit.
Principy péče:
pacient má být ošetřován jedním lékařem (nejčastěji praktický lékař)
nutné je uznání tíživosti a existence příznaků a citlivá empatická edukace o povaze potíží, poskytnutí informací o prevalenci a léčitelnosti daných potíží
po stanovení diagnózy zastavit další somatické dovyšetřování
zacílit se na zmírnění obtíží
léčit komorbidity
připravovat pacienta na specializovanou léčbu v případě trvání obtíží: psychoterapie, psychiatrie
Léčba:
Farmakoterapie
Antidepresiva:
Některá mohou účinkovat i přímo analgeticky (např. imipramin či venlafaxin)
V praxi jsou často používaná SSRI antidepresiva, i když nemají přímý analgetický efekt, ale dobře působí na emoční reaktivitu a úzkost či obsedantní myšlenky (neustále se zaobírání tělesným zdravím)
Nízké dávky některých antipsychotik mohou snížit vnitřní tenzi, vegetativní příznaky a odklonit od nepříjemných tělesných prožitků (risperidon)
Dále jsou používaná nenávyková anxiolytika (buspiron) a beta blokátory (která snižují vegetativní reaktivitu – potlačují bušení srdce, dušnost, zčervenání apod.)
Žádoucí je vyhnout se BZD nebo analgetikům s návykovým potenciálem (u pacientů se somatizační poruchou je velké riziko abúzu návykových léků i alkoholu)
Psychoterapie
KBT, nácviky relaxace, MBSR (mindfulness based stress reduction), EFT (emotion focus therapy), biosyntéza, traumaterapie, jiné směry a metody zejména zaměřené na tělo.
Pozitivní vliv mají i rehabilitační tělesná cvičení, úprava životosprávy a snížení stresu v životě