Table of Contents

Duševní poruchy typické pro dětský věk

Klasifikace poruch typických pro dětský věk:


Poruchy chování

Porucha chování ve vztahu k rodině

Nesocializovaná porucha chování

Socializovaná porucha chování

Porucha opozičního vzdoru

Průběh

Příznaky poruch chování se mění s věkem jedince – závažnost činů narůstá s vývojem fyzických a mentálních schopností. Začátek poruchy chování může být již v předškolním věku a postupně přibývá tíže činů. Někdy je začátek až později v dětství, pak je prognóza příznivější.

Poruchy chování často přecházejí v adolescentním a dospělém věku do antisociální poruchy osobnosti s potenciálním kriminálním chováním v dospělosti.

Příklad progrese poruchy: vzdorovitá porucha chování u menšího dítěte > nesocializovaná porucha chování u staršího dítěte > antisociální porucha osobnosti u dospělého

Časté sekundární důsledky:

Diagnostika

Terapie


Porucha sourozenecké rivality


Neurotické poruchy s typickým začátkem v dětství


Neorganická enuréza

Pomočování dítěte ve věku nad 5 let a které trvá nejméně 3 měsíce.

Epidemiologie: U pětiletých dětí 5 – 10% prevalence, později se výrazně snižuje

Etiopatogeneze je multifaktoriální:

Klinický obraz

Terapie: režimová opatření – úprava pitného režimu a režimu močení, budící aparáty (např. budící poduška, která vzbudí dítě na záchod i při minimálním úniku moči v noci), užívání syntetického vazopresinu


Neorganická enkopréza

Bezděčná nebo úmyslná defekace na nevhodných místech a v kulturně nepřiměřených situacích. Jsou přítomny další behaviorální příznaky svědčící o neadekvátním emočním doprovodu. Je nutno událost zasadit do kontextu situace.

Minimálně 1x/měsíc po dobu 3 měsíců.

Dělí se na primární a sekundární (podobně jako enuréza).

Příčiny- bolestivá defekace, nevhodné výchovné přístupy - úzkostné zardžování stolice, protestní postoje

Léčba


Koktavost (balbuties)

Porucha řeči charakterizovaná častým opakováním zvuků, slabik či slov nebo častým váháním či přestávkami v řeči

Klinický obraz

Léčba: logopedická péče, relaxační techniky, psychoterapie, sociální podpora, v závažných případech anxiolytika nebo SSRI antidepresiva


Tikové poruchy

= mimovolné (nejsou vůlí ovlivnitelné), náhlé, rychlé a stereotypně se opakující pohyby nebo hlasové projevy, které neslouží žádnému účelu a nejsou podmíněny neurologickou chorobou

Klasifikace:

Epidemiologie: celkem běžné v dětské populaci – 4-24 % školáků má zkušenost s alespoň přechodným tikem, častěji se porucha vyskytuje u chlapců

Etiopatogeneze

Klinický obraz a průběh

Terapie: komplexní