Duševní poruchy typické pro dětský věk
Klasifikace poruch typických pro dětský věk:
Poruchy chování: porucha chování ke vztahu k rodině, nesocializovaná porucha chování, socializovaná porucha chování, porucha opozičního vzdoru…
Poruchy emocí: separační úzkostná porucha, porucha sourozenecké rivality…
Poruchy sociálních funkcí související se stresem: reaktivní porucha příchylnosti, desinhibovaná příchylnost, elektivní mutismus…
Další poruchy, které obvykle začínají v dětství: tikové poruchy, koktavost, neorganická enuréza, enkopréza, ale i ADHD…
Poruchy chování
trvalé a opakující se vzorce agresivního, asociálního nebo vzdorovitého chování, při kterém jsou porušovány společenské normy a pravidla, popř. práva jiných osob.
narušené chování trvá alespoň 6 měsíců.
Epidemiologie: 5% dětské populace, více chlapci
Etiopatogeneze je multifaktoriální: rozlišujeme různé rizikové faktory, které se vzájemně kombinují
U dětí byly prokázány strukturální a funkční odchylky v oblastech mozku, spojených s regulací a zpracováním emocí
Předpokládá se vztah mezi agresí a obecně nízkou hladinou serotoninu v mozku
Porucha chování ve vztahu k rodině
Problematické chování je zaměřeno proti některým členům rodiny nebo se vyskytuje pouze v rodině
Příklady chování: agresivita doma, krádeže peněz a cenných věcí rodičů, požáry v domě
Je výrazně narušený vztah mezi rodičem (rodiči) a dítětem
Nesocializovaná porucha chování
Jedná se s poruchu chování samotářského a agresivního typu
Projevy jsou i mimo rodinu
Typické jsou projevy agresivity a krutosti, chybění empatie, častá je lhostejnost, necitelnost a neprojevování pocitů lítosti a viny
Příklady chování: šikana slabších, krutost k lidem a zvířatům, vydírání, tyranizování, vážná ublížení na zdraví, loupeže, nucení jiné osoby k sexuální aktivitě
Jedinec má výrazně narušený vztah s vrstevníky, což se projevuje jeho izolací a neoblíbeností
Socializovaná porucha chování
Jedinec má vztahy s vrstevníky na běžné úrovni, je schopen navazovat trvalá přátelství
Poruchy chování jsou často vázané na partu vrstevníků
Příklady chování: záškoláctví, vandalismus, krádeže, negativní vztah k autoritám
Porucha opozičního vzdoru
Jedná se poruchu u dětí do 10 let s nepřátelským, vzdorovitým, provokativním a rušivým chováním
Nevyskytují se zde vážnější antisociální a agresivní činy
Příklady chování: neposlušnost, vzpurnost vůči dospělým, nedodržování pravidel, odmítání plnění povinností, provokace, dráždivost…
Průběh
Příznaky poruch chování se mění s věkem jedince – závažnost činů narůstá s vývojem fyzických a mentálních schopností.
Začátek poruchy chování může být již v předškolním věku a postupně přibývá tíže činů. Někdy je začátek až později v dětství, pak je prognóza příznivější.
Poruchy chování často přecházejí v adolescentním a dospělém věku do antisociální poruchy osobnosti s potenciálním kriminálním chováním v dospělosti.
Příklad progrese poruchy: vzdorovitá porucha chování u menšího dítěte > nesocializovaná porucha chování u staršího dítěte > antisociální porucha osobnosti u dospělého
Časté sekundární důsledky:
opakované hospitalizace v dětských psychiatrických nemocnicích
umístění do diagnostického a výchovného ústavu
kriminální chování a záznamy
vyloučení ze školy
nezaměstnanost
neplánované těhotenství v adolescenci
sexuálně přenosné nemoci
užívání návykových látek
Kromě závislosti na návykových látkách jsou typickými komorbiditami: ADHD, poruchy nálady, úzkostné poruchy, tikové poruchy, poruchy školních dovedností, poruchy řeči
Diagnostika
Terapie
psychosociální léčba
individuální a rodinná psychoterapie
nácviky sociálních dovedností
intervence ve škole
rodiče se učí zvládat problematické chování dítěte a volit efektivní výchovné strategie
doporučují se postupy KBT terapie
farmakologická léčba
k ovlivnění agresivity, emoční lability, zvýšené dráždivosti a impulzivity
nejčastěji se používají atypická antipsychotika a stabilizátory nálady
při depresivních příznacích volíme SSRI antidepresiva (mohou pomoci redukovat i impulzivitu a agresivitu)
při spojení s ADHD příznaky – atomoxetin, psychostimulancia
Porucha sourozenecké rivality
abnormálně silné negativní pocity vůči mladšímu sourozenci (který je mladší 6 let).
Etiopatogeneze:
Vliv má: rozdílnost pohlaví, věkový rozdíl mezi sourozenci, temperament dítěte, socioekonomický status dítěte, nadměrné soustředění rodičů na péči o mladší dítě, rozdíly ve výchově, odlišnost biologických otců
Klinický obraz:
Běžná sourozenecká rivalita je součástí normálního vývoje
Zde se jedná o nepřátelské pocity vůči nově narozenému dítěti, kterého sourozenec prakticky nezná
Příznaky se mohou rozvinout až do tělesného nebo psychického ubližování mladšímu sourozenci
Příznaky obvykle v dalším průběhu ustupují
Léčba: rodinná terapie
Neurotické poruchy s typickým začátkem v dětství
Neorganická enuréza
Pomočování dítěte ve věku nad 5 let a které trvá nejméně 3 měsíce.
Epidemiologie: U pětiletých dětí 5 – 10% prevalence, později se výrazně snižuje
Etiopatogeneze je multifaktoriální:
Opožděný vývoj cirkadiánního rytmu tvorby moči – během noci se normálně vytváří antidiuretický hormon (ADH, vazopresin), který snižuje tvorbu moči v noci a brání tak pomočování
Menší kapacita močového měchýře
Genetické vlivy – významný vliv (3,6 x častější pokud matka trpěla enurézou, 10 X častější, pokud otec)
Opožděný nebo laxní nácvik na toaletu
Psychosociální stres (separace od rodičů, onemocnění nebo smrt v rodině, rozvod, narození mladšího sourozence)
Klinický obraz
Dítě se pomočuje nejčastěji v noci, kdy ho puzení na močení ani nevzbudí.
Primární enuréza (u dítěte, které nedosáhlo návyku na toaletu) x sekundární enuréza (dítě mělo již suchou periodu a chodilo na záchod)
Časté jsou sekundární pocity méněcennosti, strachu z prozrazení, vyhýbání se školním výletům apod.
Při nehodách může dojít k trapným a traumatizujícím příhodám, v některých rodinách i k trestům
V rámci diferenciální diagnostiky je nutné provést urologické vyšetření a vyloučit tak onemocnění močového traktu
Nejčastější nástup je okolo 5-8 roku života, do dospělosti porucha pokračuje jen u 1% postižených
Terapie: režimová opatření – úprava pitného režimu a režimu močení, budící aparáty (např. budící poduška, která vzbudí dítě na záchod i při minimálním úniku moči v noci), užívání syntetického vazopresinu
Neorganická enkopréza
Bezděčná nebo úmyslná defekace na nevhodných místech a v kulturně nepřiměřených situacích. Jsou přítomny další behaviorální příznaky svědčící o neadekvátním emočním doprovodu. Je nutno událost zasadit do kontextu situace.
Minimálně 1x/měsíc po dobu 3 měsíců.
Děti nad 4 roky:
4 a 6 rok 4,1%
11-12 rok 1,6%
(kluci) 3:1 (holky)
Dělí se na primární a sekundární (podobně jako enuréza).
Příčiny- bolestivá defekace, nevhodné výchovné přístupy - úzkostné zardžování stolice, protestní postoje
Léčba
edukační, režimové, psychologické a behaviorální metody, práce i s rodiči
farmakoterapie jen vyjímečně- imipramin, amitryptylin, cisaprid
Koktavost (balbuties)
Porucha řeči charakterizovaná častým opakováním zvuků, slabik či slov nebo častým váháním či přestávkami v řeči
Klinický obraz
vyrážení slov, opakování slabik, nesouvislost řeči, bloky v řeči
typické je zhoršení při zaměření pozornosti na řeč a při úzkosti dítěte
nejčastější nástup je v předškolním věku, v průběhu věku vymizí u 65 – 85% dětí
v závažných případech se rozvíjí logofobie = strach z mluveného projevu
nutné je logopedické a foniatrické vyšetření
Léčba: logopedická péče, relaxační techniky, psychoterapie, sociální podpora, v závažných případech anxiolytika nebo SSRI antidepresiva
Tikové poruchy
= mimovolné (nejsou vůlí ovlivnitelné), náhlé, rychlé a stereotypně se opakující pohyby nebo hlasové projevy, které neslouží žádnému účelu a nejsou podmíněny neurologickou chorobou
Klasifikace:
Epidemiologie: celkem běžné v dětské populaci – 4-24 % školáků má zkušenost s alespoň přechodným tikem, častěji se porucha vyskytuje u chlapců
Etiopatogeneze
Významné jsou genetické vlivy
Další rizikové faktory: stres matky v těhotenství, vyšší věk otce, kouření a abúzus alkoholu v těhotenství, problémy při porodu a nízká porodní hmotnost
Zkoumá se vliv imunitního systému (prodělání např. streptokokové infekce > autoimunitní procesy > tvorba autoprotilátek, které zasahují do funkce bazálních ganglií)
V patogenezi se uplatňují abnormality v okruhu bazálních ganglií (podkorová mozková centra, která zabezpečují kontrolu pohybů ) a v určitých spojeních mezi mozkovou kůrou a podkorovými mozkovými centry: dráha kortiko-thalamo-striato-kortiální
z neurotransmitterů se uplatňuje v patogenezi především dopamin
Klinický obraz a průběh
tiky mohou být přechodné nebo chronické
nejčastějším typem jsou jednoduché motorické tiky
obvyklý začátek mezi 5. – 7. rokem života
závažnost tiků může narůstat při psychické zátěži
někdy se tiky přechodně zmírňují při intenzivním soustředění (např. při zpěvu, sportu apod.)
během adolescence se zpravidla tikové poruchy zmírňují a jen u malé části přetrvávají do dospělosti
Typické rysy Tourettova syndromu:
průběh bývá chronický s exacerbacemi (znovu vzplanutí příznaků) a remisemi (stadia bez příznaků nebo s minimem příznaků)
vrchol závažnosti bývá mezi 8. – 12. rokem života, poté závažnost klesá
může být společensky invalidizující poruchou se sekundárními pocity méněcennosti a sociální fobií
komplexní tiky zahrnují opakování vlastních slov nebo zvuků, opakování posledního slyšeného slova nebo fráze, vykřikování společensky nepřijatelných slov nebo frází (= koprolalie), sexuální nebo obscénní gesta (kopropraxie) nebo pohyby, které jako by imitovaly pohyby někoho jiného
Nejčastější komorbidity tikové poruchy v dětství: ADHD, OCD, separačně úzkostná porucha
Nejčastější komorbidity v adolescenci a dospělosti: závislost na návykových látkách, deprese, bipolární afektivní porucha
Terapie: komplexní
psychoedukace dětí, rodičů, učitelů, spolužáků
podpůrná psychoterapie zaměřená na redukci stresových situací
postupy KBT psychoterapie