Spánek a jeho poruchy
Spánek
Je fyziologický proces, během kterého nastává zůžení vědomí a dochází k údržbovým, regeneračním a konsolidačním procesům. Spánek je základní životní potřebou stejně jako dýchání a příjem stravy či vody. V moderní společnosti ale často považujeme spánek za fakultativní, což vede k všeobecně rozšířené spánkové deprivaci.
Podstatné charakteristiky spánku:
Spánek je proces potřebný pro správnou funkci mozku. Neschopnost spát narušuje myšlenkové procesy, regulaci nálady, a nespočet normálních tělesných fyziologických funkcí.
Spánek není jeden proces; existuje několik rozličných druhů spánku, které mají svoje zvláštní charakteristiky a plní rozdílné funkce (REM spánek, krátkovlnný hluboký spánek)
Spánek NENÍ pasivní proces; mozek je během spánku vysoce aktivní a probíhá v něm intenzivní metabolismus.
REM spánek (Rapid eye movement)
Nejlehčí fáze spánku. Je zde zvýšená mozková aktivita (na EEG vypadá podobně jako bdělý stav), nejčastěji se vyskytují živé sny ale tělo je paralyzováno, aby člověk sny kineticky neodehrával. Probíhá zde konsolidace paměťové stopy, zpracovávání emočnínch reakcí a emoční adaptace, pohybová regenerace a procedurální učení, výrazná neurogeneze.
non-REM (NREM) spánek
Je klidnější spánek, kde dochází k postupnému útlumu mozkové činnosti, svalovému uvolnění a tělesné regeneraci. Dělí se na 4 fáze, nejhlubší fáze je delta spánek.
Hluboký pomalovlnný spánek delta
Fáze beze snů na EEG charakterizovaná nízkofrekvenčními vlnami s vysokou amplitudou (delta vlny). Z této fáze je nejtěžší být probuzen. Zde se odehrává nejvíce tělesně opravných a regenerativních procesů a konsolidace paměťových stop (zejména faktografických stop deklarativní paměti).
Záznam jednotlivých fází během spánku zachytává graficky spánkový histogram:
zdroj
Požadované množství spánku u zdravého dospělého se uvádí mezi 7-9 hodinami za noc. V tomto rozpětí existuje interindividuální variabilita. Krátkodobá a dlouhodobá spánková deprivace má důsledky v tělesné a mentální kondici.
Krátkodobá spánková deprivace
Nedostatečný nebo zcela chybějící spánek po dobu kratší než jeden týden má bezprostřední psychologické, neurologické a fyziologické důsledky. Tyto důsledky se objevují již po jedné probdělé noci a jsou reverzibilní návratem k dostatečnému kvalitnímu spánku.
snížená pozornost
prodloužení reakčního času
výrazné snížení udržitelnosti vzpomínek, zejména faktografického rázu
zhoršení výkonu pracovní paměti
zhoršení kognitivního výkonu
zhoršení exekutivních funkcí (zvýšená obtíž v rozhodování a plánování úkolů)
změny nálad:
únava a nadměrná denní spavost
vede k mikrospánkům během dne
zvýšené riziko chyb zaviněných lidským faktorem a nehodovost
spánková deprivace při jízdě autem, nebo obsluze těžkých strojů je podobně nebezpečná jako intoxikace alkoholem !
zvýšený stres ze spánkové deprivace může vést přechodně k zvýšení krevního tlaku a pulzu
změny metabolických funkcí
snížení efektivity glukózového metabolismu
snížení citlivosti na inzulin a zvýšení hladin krevního cukru
snížení leptinu (hormon signalizující sytost)
zvýšení ghrelinu (hormon signalizující hlad)
změny imunitních funkcí
pokles NK (natural killer) buněk (imunitní buňky, které vyhledávají a zabíjí nemocné buňky v těle - virem nebo rakovinou postižené)
celkové snížení obranyschopnosti organizmu (snížená produkce protilátek při infekci či vakcinaci, zvýšené riziko nákazy infekčním onemocněním)
Dlouhodobá spánková deprivace
Navyklý a chronický zcela chybějící nebo nedostatečný spánek (např. pouze 4-6 hodin spánku) po většinu týdne v průběhu roka až několika let. Vzhledem k nedostatečnému návratu k plnohodnotnému regenerativnímu spánku tato chronická spánková deprivace vede ke kumulativnímu poškození.
dlouhodobé potíže s pamětí, soustředěním a exekutivou
postižení úklidového systému mozku :
“glymphatic” system - neurogliové buňky během spánku uklízejí z mozku pryč toxiny a špatně složené proteiny. Narušení tohoto procesu vede ke kumulaci proteinů spojených s Alzheimerovou Parkinsonovou nemocí (tau protein a beta amyloid). v průběhu let chronická spánková deprivace vede k
zvýšenému riziku demence Link
kumulace volných kyslíkových radikálů a zvýšené riziko poškozování a apoptózy neuronů oxidativním poškozením (čištění od kyslíkových radikálů se děje ve fázi hlubokého spánku)
atrofie šedé hmoty v jistých oblastech mozku (PFC, hipokampus)
psychiatrické poruchy:
nedostatečný spánek je častým příznakem psychické poruchy
nedostatečný spánek zhoršuje průběh psychických poruch
stres plynoucí z nedostatečného spánku může vést k rozvoji psychických poruch, tedy spánková deprivace je rizikovým faktorem vzniku psychické poruchy
metabolické a hormonální poruchy
zvyšování hmotnosti
zvýšené riziko diabetu a metabolického syndromu
zvýšení kardiovaskulárního rizika (vysoký krevní tlak,
pokles hladin testosteronu u mužů
imunitní poruchy
koreluje se zkrácením věku dožití
Poruchy spánku
Zde jsou uvedené poruchy spánku dle kapitoly 7 MKN 11 (v MKN 11 mají poruchy spánku samostatnou kapitolu a neřadí se mezi psychiatrické poruchy) Vybrané poruchy spánku jsou zde dále blíže popsané.
Insomnie
Hypersomnie
Poruchy cirkadiánního rytmu
Parasomnie
Náměsíčnost
Noční děsy
Noční můry
Ostatní parasomnie
Poruchy dýchání související se spánkem
Poruchy pohybu související se spánkem
Syndrom neklidných nohou
Nemoc s periodickým pohybem končetin
Křeče v dolních končetinách související se spánkem
Bruxismus spojený se spánkem (rytmické kontrakce čelistních svalů ve spánku)
Nemoc s rytmickým pohybem spojená se spánkem
Benigní spánkový myoklonus novorozenců a kojenců (myoklonus: svalový záškub)
Propriospinální myoklonus při usínání
-
Insomnie
Také nespavost.
Obtíž s navozením a udržením spánku a brzké probouzení s nemožností zpátky usnout. Objevuje se navzdory pro spánek adekvátním možnostem a okolnostem. Vede k pocitu celkově neuspokojivému spánku.Tyto potíže jsou dostatečně intenzivní k narušení důležitých oblastní fungování.
Denní příznaky v průběhu insomnie
únava
depresivní nálada
podrážděnost
celková malátnost
kognitivní poruchy
Jedinci, kteří uvádějí příznaky spánkových poruch bez potíží během dne, nejsou považováni za osoby trpící insomnií. Pokud je nespavost způsobena jiným onemocněním spánku a bdění, duševním onemocněním, jiným onemocněním nebo chemickou látkou či léky, měla by být diagnostikována pouze tehdy, je-li objektem samostatné klinické pozornosti.
Krátkodobá insomnie
Chronická insomnie
Poruchy spánku a související příznaky během dne se vyskytují nejméně několikrát týdně po dobu minimálně 3 měsíců.
Někdy má průběh s opakujícími se epizodami poruch spánku trvajícími několik týdnů po dobu několika let.
Epidemiologie
Klasifikace
Organická insomnie – vznik na organickém podkladě, jedná se tedy o doprovodný symptom poškození mozku nebo některých tělesných onemocnění
Neorganická insomnie – nevzniká na organickém podkladě
Primární insomnie – porucha sama osobě, nespavost je centrální stížností pacienta
Sekundární insomnie – insomnie je symptomem jiné duševní poruchy (deprese, úzkostné poruchy, užívání návykových látek…)
Kritéria insomnie
narušení některé z komponent spánku
obtížné usínání (neschopnost navodit spánek) – usnutí trvá déle než 30 min
časté probuzení (neschopnost udržet spánek)
časné probuzení – minimálně 30 min před plánovaným probuzením a neschopnost zpátky usnout
spánek je nekvalitní a neosvěžující a narušuje denní fungování (únava během dne, porucha koncentrace, dysforie, anxieta…)
Primární insomnie
nejčastější příčinou je stres
samotný rozvoj insomnie závisí nejen na působení stresoru, ale i na osobnosti jedince a jeho adaptačních schopnostech
Akutní insomnie: přechodná insomnie vázaná na aktuální stresovou zátěž
Psychofyziologická insomnie: vzniká chronifikací akutní a sekundární insomnie. Jedná se naučenou nespavost, kdy se nemocný patologicky soustředí na nespavost a její důsledky: zvýšená bdělost v době, kdy by měl spát; objevují se myšlenky na neusnutí a obavy ze stavu nevyspání druhý den, to způsobuje stav napětí a to dál zhoršuje usnutí
Paradoxní insomnie (pseudoinsomnie) – nemocný je přesvědčen, že nespí, i když objektivně spí dobře
Insomnie způsobená nedostatečnou spánkovou hygienou – způsobená životním stylem nemocného, nedostatkem režimu a nedodržováním spánkové hygieny
Idiopatická insomnie – neznámé příčiny, vyskytuje se často celoživotně již od dětství
Diagnostika insomnie
Spánková anamnéza – zmapování aktuální situace, jak to má pacient se spánkem, možných rušivých okolností, denních projevů nespavosti, kvality spánku v minulosti, výskytu poruch spánku v rodině….
Spánkový deník – slouží k objektivizaci nespavosti. Nemocný si zaznamenává čas ulehnutí, čas probuzení, epizody probuzení během spánku, pocity svěžesti ráno…
Polysomnografie – sledování jednotlivých fází spánku pomocí měření EEG (elektroencefaografie) a fyziologických funkcí
Současně se zaznamenávají dýchací pohyby, pohyby svalů, oční pohyby, EKG a další parametry
Provádí se ve spánkové laboratoři neurologických a specializovaných psychiatrických klinik
Léčba insomnie
Psychoedukace, poučení o správné spánkové hygieně, relaxační techniky
Kognitivně-behaviorální terapie
Medikace
Důsledky chronické insomnie
snížená regulace emocí a impulzů : vyšší riziko závislosti na alkoholu a návykových lécích
vznik depresivní poruchy
vznik úzkostných poruch
poruchy paměti a kognitivních funkcí
sociální a pracovní důsledky – nižší pracovní výkonnost, pokles životní energie, zanedbávání sociálních interakcí… somatické důsledky – vyšší riziko cukrovky, obezity, vysokého krevního tlaku a jiných kardiovaskulárních onemocnění, snížení imunity, snížení plodnosti
u dětí zpomalení růstu a narušení správného psychomotorického vývoje
Hypersomnie
Nadměrná denní spavost, která není způsobena jiným onemocněním spánku a bdění.
Během dne se může vyskytovat
Organická hypersomnie
Neorganická hypersomnie
Od hypersomnie je nutné odlišit stavy zvýšené denní spavosti, kdy je denní spavost výrazem noční nespavosti (vč. syndromu spánkového apnoe), účinku tlumících léků nebo návykových látek nebo jiným duševním onemocněním (sekundární hypersomnie)
Epidemiologie
Vyšetřovací metody
polysomnografie
aktigrafie - měŕení aktivity během dne (jako měří chytré hodinky) umí odlišit kdy pacient byl v klidu a spal/pokoušel se usnout a kdy byl pohybově aktivní, je i vhodnou alternativou pro pacienty, kteří netolerují polysomnografii
spánkový deník
Podtypy primární hypersomnie:
Narkolepsie
Dennodenní epizody neovladatelné potřeby spánku nebo upadání do spánku během dne, které nelze ovlivnit vůlí.
epizody spánku trvají několik sekund až minut.
příznaky se vyskytují nejméně několik měsíců
Vyskytují se abnormální projevy v REM spánku typické na polysomnografu
Noční spánek bývá často narušený a krátká zdřímnutí během dne jsou obvykle pro postiženého jedince osvěžující.
Narkolepsie 1. typu
důvodem je deficit hypokretinové (orexinové) signalizace v hypotalamu
vyskytuje se kataplexie (náhlá a nekontrolovatelná ztráta svalového tonu během bdělosti, která je typicky vyvolána silnou emocí, jako je vzrušení nebo smích) může se projevit až po několika letech od vzniku spavosti. Projevuje se náhlou nekontrolovanou svalovou relaxací, pacient se sune k zemi, nemůže to ovládat.
Mohou být přítomny také epizody spánkové obrny a hypnagogické nebo hypnopompické halucinace.
Definitivní diagnóza:
přítomnost dennodenních epizod neovladatelné potřeby spánku nebo upadání do spánku během dne.
přítomny kataplexie a výsledek polysomnografie (MSLT/PSG) charakteristický pro narkolepsii
průkaz deficit hypokretinu v mozkomíšním moku (<110 pikogramů na mililitr)
Narkolepsie 2. typu
abnormálními projevy REM spánku prokázaným testem mnohočetné latence usnutí/polysomnografií (MSLT/PGS), které jsou typické pro narkolepsii, ale:
hladina hypokretinu mozkomíšního moku je normální (>110 pikogramů na mililitr)
kataplexie není přítomna
poruchu nelze přisoudit jiné nemoci nervového systému nebo jinému zdravotnímu stavu
Idiopatická hypersomnie
dennodenní epizody neovladatelné potřeby spánku nebo upadáním do spánku během dne, které se vyskytují po dobu nejméně několika měsíců bez projevu kataplexie nebo nebo deficitu hypokretinu. Je objektivně prokázána polysomnografií či aktigrafií, které vykazují celkově 11 nebo více hodin spánku v průběhu 24 hodin.
Na rozdíl od narkolepsie jsou denní spánky obvykle dlouhé, často více než 60 minut, a nejsou osvěžující.
Častým projevem je
Kleine-Levinův syndrom
opakující se epizody těžké spavosti ve spojení s kognitivními, duševními a behaviorálními poruchami
medián trvání typické epizody je 10 dní (rozpětí 2,5 – 80 dní), vzácně několik týdnů až měsíců
během epizod pacienti spí denně 16 až 20 hodin, během nichž se probouzejí a vstávají pouze kvůli vykonání základních fyziologických potřeb (výživa, vyprázdnění)
pokud jsou během epizod bdělí, pacienti jsou většinou vyčerpaní, apatičtí, zmatení, pomalu mluví a odpovídají.
během epizod se často vyskytují hyperfagie, hypersexualita, dětinské chování, deprese, úzkost, halucinace a bludy. Mezi epizodami pacienti vykazují normální spánek, kognici, náladu a příjem potravy.
zřídka se může Kleine-Levinův syndrom objevit výhradně během období menstruace.
Syndrom nedostatečného spánku
na podkladě chronické spánkové deprivace
syndrom dnešní doby
postižený jedinec dlouhodobě není schopen dosáhnout množství spánku, které by odpovídalo jeho individuální potřebě pro udržení normální úrovně soustředění a bdělosti
zkrácený spánek se vyskytuje po většinu dnů po dobu nejméně několika měsíců
schopnost usnout a mít nepřerušený spánek je nedotčena
trvání spánku je často výrazně prodloužené o víkendových nocích nebo o dovolené ve srovnání s všedním dnem. prodloužení celkové doby spánku vede k vymizení příznaků ospalosti
Léčba hypersomnie
u sekundárních hypersomnií léčba základního onemocnění
režimová opatření a spánková hygiena se zkvalitněním nočního spánku
přiměřená fyzická aktivita
zákaz směnné práce
vyhýbání se sedativním substancím
legální stimulující látky jako je kofein
Psychostimulancia
používají se u narkolepsie: zejména modafinil = Vigil
dále se někdy užívá methylfenidát, efedrin, v některých zemí pak amfetamin, dříve se také často používal fenmetrazin
Poruchy cirkadiánního rytmu
Relativně časté poruchy v populaci např. u osob pracujících v směnném provozu, v adolescenci či u cestujících přes několik časových pásem.
Jsou způsobené poškozením časového systému v mozku:
poškozením jeho přizpůsobení astronomickému času, nebo
nesouladem mezi endogenním cirkadiánním rytmem a časem vnějšího prostředí
Příznaky mají přetrvávat po dobu alespoň několika měsíců a měly by vyvolávat výraznou nepohodu nebo duševní, somatické, společenské, profesionální či vzdělávací obtíže
Klinický obraz:
potřeba spánku nebo bdění v jiné době, než v dané společnosti odpovídá normě, která ústí v problémech v pracovní a sociální oblasti
porucha nesmí být vysvětlitelná somatickým onemocněním nebo užíváním psychoaktivních látek
Diagnostika
Klasifikace
Syndrom zpožděné fáze
trvalé zpoždění hlavní epizody spánku vzhledem ke konvenční nebo požadované době spánku: posun usínání minimálně o 2 hodiny později v porovnání s normou (usínání po půlnoci)
potíže s usínáním i probouzením se v chtěné nebo vyžadované době
pokud nemocný může spát ve zpožděném čase, je kvalita i trvání spánku v zásadě normální
časté u adolescentů s tendencí k normalizaci v průběhu dospělosti
Syndrom předsunuté fáze
Trvalé předsunutí (do časnější doby) hlavní epizody spánku vzhledem ke konvenční nebo požadované době spánku. Usínání minimálně 2 hodiny časněji v porovnání s normou (usínání v podvečer nebo odpoledne)
Důsledkem onemocnění je stav, kdy se večerní ospalost i ranní probouzení objevují dříve než v časech, které postižená osoba vyžaduje. Pokud nemocný může spát v dřívějším čase, je kvalita i trvání spánku v zásadě normální.
Časté ve stáří jako projev stárnutí
Pozor! Od tohoto syndromu je nutné odlišit depresivní syndrom, hypersomnii a insomnii
Onemocnění s nepravidelným rytmem spánku a bdění
Absence jednoznačného cyklu spánku a bdění. Spánek je během 24hodinového období rozložen do více epizod s různou dobou trvání. Pacienti si obvykle v důsledku tohoto stavu stěžují na nespavost nebo nadměrnou denní ospalost.
Porucha při směnném provozu
Stížnosti na nespavost a/nebo nadměrnou spavost, které se vyskytují v důsledku pracovních směn, které se zcela nebo částečně překrývají s obvyklou dobou nočního spánku.
Onemocnění je spojeno se zkrácením celkového trvání spánku.
Jet-lag
porucha cirkadiánního rytmu spánku a bdění způsobená změnou časového pásma
dočasný nesoulad mezi načasováním cyklu spánku a bdění, které je generováno endogenními cirkadiánními hodinami, a načasováním, které je vyžadováno v důsledku cestováním přes alespoň dvě časová pásma.
postižené osoby si stěžují na sníženou kvalitu spánku, spavost a únavu, somatické příznaky (např. gastrointestinální potíže) nebo zhoršené fungování v denní době.
závažnost a délka trvání příznaků závisí na
počtu časových pásem, přes které postižená osoba cestovala
schopnosti během cestování spát
míře vystavení vhodným podnětům pro cirkadiánní rytmus v novém prostředí (světelné podmínky, dostupnost postele ve vhodné době, přizpůsobení aktivity)
individuální toleranci vůči vychýlení cirkadiánního rytmu při nutnosti být vzhůru v době biologické noci
směru cestování
příznaky vyvolávají výraznou nepohodu nebo duševní, somatické, společenské, profesionální či vzdělávací obtíže.
Léčba poruch cirkadiánního rytmu
dodržování pravidelného vyhovujícího spánkového režimu
užívání melatoninu v době, kdy je žádoucí navození spánku
fototerapie v ranních hodinách (u sy zpožděné fáze) nebo odpoledních hodinách(u sy předsunuté fáze)
Parasomnie
kvalitativní (obsahové) poruchy spánku
abnormální behaviorální nebo neurofyziologické stavy, ke kterým může docházet při usínání, během spánku nebo při probuzení ze spánku
problematika parasomnií zahrnuje se spánkem související abnormální komplexní pohyby, chování, emoce, vnímání, sny a aktivitu autonomního nervového systému
Klasifikace
Somnambulismus
= náměsíčnost
Epizody pohybových automatismů (chůze a jiné komplexní chování během částečného probuzení z hlubokého spánku), kdy nemocný během spánku vstává z postele, prochází se, dělá různé úkony, někdy i opouští domov
V etiopatogenezi se uplatňuje genetická predispozice, spánková deprivace, stres, účinek některých léků či alkoholu a jiných návykových látek
Nejčastěji se vyskytuje u dětí a v průběhu života se vytrácí
Terapie: preventivní bezpečnostní opatření, spánková hygiena, při těžších stavech farmaka (rivotril, karbamazepin, některá antidepresiva, či KBT techniky
Pavor nocturnus
= noční děsy
epizody náhlého intenzivního děsu a paniky při částečném probuzení z hlubokého spánku začínající typicky vokalizací jako je vyděšený křik (typické je posazení na postel s výkřiky a pláčem)
postižená osoba prožívá intenzivní strach doprovázený známkami vybuzení autonomního nervového systému, jako je mydriáza, tachykardie, tachypnoe a silné pocení
pacient je ze stavu děsu obtížně probuditelný, po probuzení je zmatený a událost si pamatuje jen částečně nebo vůbec
nejčastěji se vyskytují u dětí
Noční můry
daleko častější u dětí
opakující se, živé a vysoce děsivé sny, které často zahrnují hrozbu pro postiženého, probudí pacienta ze spánku
obvykle se vyskytují během spánku REM a často vedou k vyvolání úzkostí
Postižený je po probuzení rychle orientovaný a bdělý, je ve stavu úzkostné reakce, někdy až charakteru paniky, na snový prožitek si ale detailně pamatuje
v rámci PTSD se nejedná o pravé noční můry, nýbrž znovuprožívání stresové události.
Probuzení se zmateností
zmatenost (např. dezorientace, nereagování na podněty, zhoršená nebo zpomalená řeč, zhoršená paměť) při částečném probuzení z hlubokého spánku
pacient má částečnou nebo úplnou amnézii na událost
Příjem potravy vázaný na spánek
opakující se epizody mimovolní nadměrné konzumace jídla a nápojů nebo konzumace nepoživatelných látek, k nimž dochází během času vyhrazeného na spánek
epizody mohou zahrnovat konzumaci zvláštních forem nebo kombinací potravin nebo nejedlých nebo toxických látek a nebezpečné či potenciálně nebezpečné chování při shánění jídla nebo jeho přípravě
postižená osoba má na tyto epizody částečnou či úplnou amnézii
opakované noční přejídání vysoce kalorickými potravinami může mít nepříznivé zdravotní důsledky
Porucha chování v REM spánku
opakované epizody hlasových projevů nebo komplexního motorického chování ve spánku, u nichž bylo buď zdokumentováno polysomnografickým vyšetřením, že se vyskytují během REM (rychlé pohyby očí) spánku, nebo lze výskyt v REM spánku předpokládat podle anamnézy uskutečňování snového obsahu (chování podle snu)
Polysomnografický záznam (je-li proveden) prokazuje REM spánek bez svalové atonie
Porucha se může objevit jako izolovaná, idiopatická, často je však spojena s latentním nebo manifestním onemocněním nervového systému.
Prozatímní diagnóza může být stanovena na základě některých klinických důkazů, definitivní diagnóza však vyžaduje polysomnograficky doložený REM spánek bez atonie
Rekurentní izolovaná spánková obrna
opakující se neschopnost pohybovat trupem a všemi končetinami při usínání (hypnagogická paralýza) nebo po probuzení (hypnopompická paralýza)
epizody obvykle trvají několik sekund až minut a způsobují klinicky významné obtíže včetně úzkosti před spaním nebo strachu ze spánku
Hypnagogický syndrom exploze v hlavě
vnímání náhlého, silného zvuku nebo pocitu mohutného výbuchu v hlavě, k čemuž obvykle dochází, když jedinec usíná.
příležitostně se tyto epizody mohou objevit také při probuzení během noci
epizody jsou spojeny s náhlým probuzením a často s pocitem strachu
Halucinace vázané na spánek
Hucinatorní prožitky, které se vyskytují při usínání (hypnagogické halucinace) nebo při probuzení ze spánku (hypnopompické halucinace)
Jsou převážně zrakové, ale mohou zahrnovat vjemy sluchové, hmatové nebo pohybové