This is an old revision of the document!
Young Hearts Run Free
Kapitán ve výsluze Rakon Volodvirsk, zvaný Astrachan, se při odchodu z aktivní služby doslechl o zajímavé nabídce – v Atlantických flotilových loděnicích mají na prodej vyřazenou frigatu třídy Lewis za velmi výhodnou cenu. A protože se ještě necítí, že patří do starého železa, vybral své úspory, podepsal hypotéku na 27.000.000cr a je nyní kapitánem nově přejmenovaného free tradera Patience.
Do posádky najmul jako navigátora a druhého pilota mladého Yusufa Namazziho (který splnil na výtečnou nejobtížnější navigátorské zkoušky přední flotilové akademie, aby ho následně vykopli a v současné době nemá doslova ani vindru), mechanika Jarka Cízlera (který vesmírem lítá už 28 let, a jako správný spacer nevydržel zůstat na hlíně ani v důchodu), doktora Kassaba (který tají, že je jedním z předních medicínských výzkumníků v US, a nechal se najmout hluboce pod cenou), a dva armádní vysloužilce pro případ nějakých potíží, menšího Diega a velikánského Lincolna.
Při převzetí kapitána varovali, že loď má jisté potíže s pohonem – i když byla původně stavěna jako mezihvězdná loď třídy C, schopná skákat až o tři parseky, vyřazují ji pro přetrvávající potíže a v kupní smlouvě je pospána jako nejnižší třída A “bez záruky”. Nebylo tedy zas tak překvapivé, když se při prvním předletovém průchodu checklistem – zatímco si posádka vybírala kajuty – ozvala ohromná rána, zajiskření, několik sprostých nadávek a loď se ponořila do tmy.
Když se všichni seběhli, v nouzovém červeném osvětlení, do strojovny (Lincoln s tasenou šavlí, pro případ, že je jsou už potřeba jeho služby), našli zde lehce očouzeného Jarka, jak nahazuje pojistky: “Vypadá to, že náš žabák docela žere, a géňa to nedává. Dneska asi nikam nepoletíme, kapitáne, budu to muset ještě trochu poštelovat.”
“Generátor neutáhne skokový motor,” přeloží zprávu kapitán, když vidí, jak se po sobě tázavě dívají jeho dva vojáci. “Pane Cízlere, vrhněte se na to – už jsem nakoupil za velmi výhodnou cenu pět tisíc flašek místní tequily na export, a exportovat ji podsvětelnou rychlostí opravdu nehodlám,” dodá.
Zdržení však přinese však i jednu příležitost. Martin Miles se doslechl, že se doktor Kassab přidal do posádky kapitána Astrachana – evidentně má pan Miles docela přehled – a tak mu vzkázal, že by pro něj možná měl dobrý tip. V hotelu Astor, v nejluxusnějším penthousu na Atlantice, je momentálně ubytován bohatý senátor Barry Schaefer, který shání spolehlivou loď k najmutí na záchranou misi, a nabízí odměnu 300.000cr. Miles by mu mohl dát doporučení. Kapitán Astrachan, který si ve své kapitánské kajutě už do kalendáře nevesele zaznačil, že do prvního listopadu musí poslat bance první splátku ve výši 405.000cr, se nenechal dlouze přemlouvat. Vyrazili tedy za senátorem.
Atlantica je celkem malý svět, a obytné budovy se zde musí vmístit mezi spousty skleníků, využívajících úrodnou půdu, aby živily dělníky v loděnicích a astronauty na cestách. Staví se zde proto hodně do výšky, čemuž pomáhá nízká gravitace a řídká atmosféra – místní mrakodrapy se tedy opravdu drápou do mraků, a penthouse hotelu Astor je už skoro na rozhraní stratosféry. Cesta výtahem zabrala přes pět minut, ale výhled n jejím vrcholu je dechberoucí. Planeta posetá zelenými korálky skleníků se třpytí ve světle zapadajícího slunce hluboko dole, a nahoře je vidět rotující spleť stanic, doků, loděnic a orbitálních továren, prozářených stovkami barevnách navigačních bójí. Senátor k této kráse samozřejmě seděl nevzrušeně zády – je ale pravda, že asi měl pro svou špatnou náladu důvod:
“Potřebuju schopnou posádku,” začal vysvětlovat po představení, “která by se vypravila do systému Octa pět parseků směrem k okraji, a našla doktorku Mindy Schaefer – mou dcerou. Pracovala tam na výzkumné stanici, avšak měli jsme se potkat zde na Atlantice už před třemi týdny, ale nedorazila, a ze systému už skoro tři měsíce nedorazily ani žádné zprávy. Zaplatím vám náklady na cestu, a jako odměnu nabízím 300.000cr.”
“Rádi pomůžeme, jen bych se rád ujistil – není výzkumná stanice na Oktě náhodou vojenské zařízení? Máme se přichystat na to, že se možná budeme muset dostat někam, kde nás nebudou chtít pustit?” zeptal se doktor Kassab, který si o Oktě matně vybavoval, že mělo jít o zkoumání možných způsobů léčby vojáků, kteří si z bojů odnesli psychologické potíže.
“Tak to ať teda nezkouší – když jsem žádal o prověření Flotilu, tak mi doslova řekli, ať si tam někoho pošlu sám, když mě to tak zajímá, že na to nemají lidi. Tenhle subsystém, to vám teda povím, je pěkný, omlouvám se za hrubý jazyk, ale pěkný mrdník! No, ale to jsou ti Reformisté. Příšerné, příšerné, říkám vám. Ale však už tady nebudou dlouho, tyhle volby jsou rozhodně naše – to všichni vidí, co je to za bandu neumětelů, že ano?”
“Jistě,” utnul jej radši doktor, “a ze kdy tedy máte poslední zprávu?”
“Poslední hlášení z Okty přišlo s zásobovací lodí desátého šestý, a nehlásili prý nic zvláštního.”
“No, to už je docela dlouho, radši abychom tedy vyrazili.”
Kapitán Astrachán tedy sedl k lodnímu atlasu a přemýšlel, kudy se na Octu dostat. Nejbezpečnější cesta by byla po trase novoottawské spojky, kde by se dalo skákat jen ob jeden parsek a šetřit tak generátor – jenže by cesta zabrala další dva měsíce, a to už je na záchranou misi přeci jen trochu dlouho. Navíc v té době už bude muset poslat první splátku, a byť je 300.000 pěkná částka, on potřebuje 400.000. Šlo by to vzít i z druhé strany, přes Bondurant, Little Americu a Hawk's Rest, což je dvakrát rychlejší. A pak by šlo zariskovat, a vzít to přes Orin a Arrowhead – to je zdaleka nejrychlější, jenže Arrowhead je nezmapovaný svět bez přístavu, navíc to zahrnuje hned dva skoky, ke kterým bude třeba kurz spočítat přímo na lodi. Když se něco pokazí, tak na Arrowheadu taky můžou zůstat už napořád… Inu, Astrachan se nedostal v životě takhle daleko proto, že by se bál riskovat. Oznámil posádce letový plán: Orin – Arrowhead – Octa.
Yusuf po oznámení kurzu neudržel velmi zaskočený výraz. Rozhodně nečekal, že by jeden z jeho prvních úkolů bylo počítat kurz do nezmapovaného systému. Navíc Patience se musí dotankovat po každém skoku – jestli v Arrowheadu nebude žádný plynný obr, ze kterého by se dal nějaký vodík načerpat, tak tam zůstanou. Nechtěl se pouštět s kapitánem, který mu zrovna půjčil peníze na skafandr a respirátor, aby měl aspoň základní výbavu, do křížku, ale vytáhl Diega s Lincolnem do města, že by mohli zkusit ještě něco zjistit.
Začali ve spacerském baru v přístavu, kde se dají zjistit nejnovější (byť ne nutně nejspolehlivější) zprávy. Pár utracených kreditů a pár otázek jim odhalilo, že asi jedenáct měsíců tomu místní pobočka Informačního úřadu (všichni jim ale říkají Skauti) způsobila skandál, když na aktualizované mapě subsektoru přiznala, že k několika systémům byly dlouhé roky uváděny špatné informace, a že vlastně neví, jaké jsou ty správné. Lincoln sám po tomto zjištění pár pohoršenými poznámkami vyvolal barovou bitku mezi kritiky a obhájci skautů, a proto se posádka radši rychle zdekovala.
Yusufa napadlo zajít ještě ke kasárnám flotily, do jejich nálevny – dát k dobru svůj příběh, kterak jej vyhodili po perfektně složených zkouškách, a zkusit třeba zjistit víc. Snesl pár posměšků na to, co má co dvacetileté ucho, kterého vyhodili, pohledávat v podniku pro opravdové piloty, ale pak koupil (za peníze, které mu půjčil Diego na kartičku do knihovny) dvě rundy Starému Bobovi, vrásčitému hvězdnému vlkovi vyprávějícímu historky, jak proletěl celý sektor, a zeptal se ho na Arrowhead. Starý námořník mu vysvětlil, že staré mapy tvrdily, že Arrowhead je systém bez planet, pouze s asteroidovým pásmem. Skauti u něj tedy dlouho tiskli upozornění, že zde není plynný obr, na kterém by se dalo natankovat, a tak tam nikdo nelétal. Jenže asi rok tomu nějaký astronom nahlásil, že tam velmi pravděpodobného plynného obra vidí – Skauti to potvrdili, zrevidovali mapy a zjistili že v nich mají chyby. Byl z toho docela skandál.
(…)
Zápis bude ještě doplněn