30.11.2018 12 minutes minutes read J

Marakéš

Krátká expedice do Marakéše, Atlasu a starověkého Egypta z papírmaše.

Den první

No páni. Bál jsem se, že mám přílišná očekávání a budu zklamaný, ale Marakéš je opravdu město jak z tisíce a jedné noci. Bydlíme přímo v historickém centru - křivolaké uličky lemované stánky se vším možným, úzké tak, že se tři lidi vedle nevlezou, pokud to teda nejsou marokánci na skútru (jinak se zde nepohybují), vše ozdobeno nespočetnými ornamentálními řezbami, štukami a mozaikami, polštáři a koberci. Večerní náměstí je plné všech možných lákadel - hudebníci, vypravěči příběhů, sokolníci, soutěžící kuchaři... No co vám budu povídat, jsem nadšenej.

Poznatky:
- Moped je zde pětimístné vozidlo s kufrem na celotýdenní nákup
- Taťka je se svým vousem "na ISIS" všude oslovován "Ali Baba"
- Čaj s mátou tady dávají na uvítanou
- Marokánci jsou někomu, kdo francouzky mluví jen špatně, stejně nápomocní, jako originál Francouzi - tedy minimálně
- Mobilní data tady mají GB za euro
- Skopové s citronem je vynikající, místní zelenina taky
- Plně vybavený obchod se vleze i na dva metry čtvereční, když prodavače umístíte na žebřík
- Je to podivný nezvyk, že je tu teplo a přesto se stmívá brzo. A v uličkách souku je vážně celkem tma.

Den druhý

Ráno zahalekal muezín, my si dali crêpes et confiture, převzali náš koráb pouště značky Citroen a vydali se vstříc sněhobílé hradbě Atlasu čnící nad městem. 183 km nám sice v nekonečných serpentinách zabralo přes pět hodin, ale byl to rozhodně jeden z mých nejlepších řidičských zážitků. Za každou zákrutou nový dechberoucí výhled, a i když nám po vjezdu do horských soutěsek brzy přestala hrát i poslední AM stanice, užil jsem si každý metr.
Odpoledne jsme konečně vystoupali na náhorní plošinu a dojeli do Ait Ben Haddou, kopci olepenému městečkem z bláta zapsaném v UNESCO. A že je to hezké městečko. Mají tady koneckonců i hezké bláto.

Poznatky:
- Maso na citronu je vynikající, ale maso na datlích, švestkách a fících (asi) je ještě mnohem vynikajícnější
- Cesty tady mají výborné, krom úseků, kde je i přes to opravují, aby byly ještě lepší
- Čaj se zde musí nalévat z co největší výšky - že při tom vyžbryndáte polovinu na stůl je méně důležité, než že se nenechat zahanbit číšníkem odnaproti. Čekám, kdy vytáhnou štafle
- Zastavili nás královští četníci, byli milí a přátelští a popřáli nám šťastnou cestu. Vypadá to, že tady má policie trochu jiné postavení
- Štětinky z opuncie, které se vám při jejím jezení zabodnou do jazyka, přestanou bolet asi tak za 6 hodin

Den třetí

Přivstali jsme si, abychom stihli východ slunce, a pak vyrazili do Ouarzazate, brány Sahary. Ta je bohužel ještě dalších několik hodin jízdy náhorní plošinou, takže jsme se na ni nedostali, ale v Ouarzazate jsme navštívili filmová studia, ve kterých se točil Ben Hur, Gladiátor i James Bond. V kulisách Kingdom Come zrovna natáčeli něco biblického, ale prolezli jsme pyramidy, tibetský chrám a řecký palác a málem rozsedli faraonův trůn - je to zábava, prohlížet si tu kašírku z druhé strany. Ani to není moc velké, když na každý záběr postavíte kameru šikovné jinam, tak vám jedna chodba evidentně vystačí na čtvrt filmu.

Pak jsme se museli vydat zpět - tři dny jsou na tuhle zemi málo, má toho v nabídce mnohem víc - ale cesta šla dobře, a odpoledne jsme se už v Marakéši potýkali konečně s prvním podvodníkem - "hlídač soukromého parkoviště". Myslím, že tvrdohlaví Češi bez peněz ho moc nepotěšili. A vůbec, vydali jsme se zpět na trh nakoupit suvenýry a pustili jsme se do smlouvání.
Prodavači to očividně berou jako součást své role, a byť berber by asi uhádal víc, my se bavili, a lepší domu vézt kostky ambrového parfému, než dirhamy.
Vrátili jsme se až v noci, jen abychom zjistili, když nás objednaný taxík probudil před budíkem, že je klidně možné žít tři dny ve špatném časovém pásmu, aniž byste si toho museli všimnout. Měsíc tomu zrušili v Maroku střídání času - mají teď nastálo GMT+1 - a ne všude to už stihli přeprogramovat, takže když se nám mobily automaticky přehodily o hodinu nazpět, byli jsme celou dobu za retardy.

Poznatky:
- Chce to říkat "Ne, díky", vzhledem k počtu nabídek všeho možného, opravdu často, ale nestalo se mi, že by byl někdo vyloženě otravný
- Asi všude se dalo platit eury - o to jednodušeji, že kurz je 1:10
- Silnice jsou tady široké a v dobrém stavu, nejezdí se tady rychle a mimo město není moc provoz, ale teda pořád je to občas pěkný orientální chaos, když se řidiči začnou pokoušet objet ucpanou křižovatku v protisměru. Ale stačilo počkat dvě zelené uprostřed a vyjeli jsme
- Možná to pořád bylo přehlednější, než když začli provoz na takřka prázdném parkovišti organizovat čtyři místní kmeti zároveň
- Král si asi spletl výraz pro zahradu a národní park - palácové zahrady mají celkem rozlohu několika letišť
- Mimochodem, předtím tady měnili čas hned čtyřikrát. Normálně na letní, ale na ramadán na chvilku zase zpět, aby se jim snáz dodržoval půst.
- V horských vesnicích ženy většinou opravdu nosí hávy a šátky, ovšem co nejbarevnější. Růžová je, zdá se, letos nová černá
- A popeláři tady jezdí s oslíky. Nevím proč, peníze asi nechybí, protože uklízejí svědomitě - možná mají oslíci odbory?