Den prvy
Prvne jsem se az skoro leknul, ze nase letadlo zabloudilo nekam do sahelu: vesnicky jsou tady teda porad stejne hobitinske, jako si pamatuju, ale anglicke travniky vsechny spalene na troud. Maji tady vlnu veder a sucha, a je to pohled opravdu smutny. V Cechach jsme na tom jeste dobre. Zkousli jsme s tim bojovat koupanim, ale retencni nadrz mela vody po kotniky.
Dalsi poznatky:
-bedlovy burger je super vec
-maji tady v Essexu skarpy pretekajici odpadem. To si ze Skotska nepamatuju
-oproti Skotsku poznam, ze mluvi anglicky, ale stejne se tomu dialektu porad musim krenit
-"no public right of way" je porad stejne k vzteku
-Stansted je fakt velke letiste. Jakoze jsme ho jeste neobesli.
-Pardubice jsou oproti tomu roztomile, takovej pidizvik
Den druhy
Neskutecne sucho trvalo do ctyr hodin dnesniho rana. V pet uz jsme byli durch promokli. Pres rozpacity start si to nicmene den nakonec napravil – vedro se vratilo, zastavil nam chlapik co cestuje za praci po evrope, hraje na bici a zavodi (taky byl ten jeho Rkovy Golf asi nejrychlejsi auto, co jsem kdy stopnul) – vzal nas do Coventry, coz je krasne mesto, a vybombardovana katedrala je opravdu hodne pusobivy pamatnik – jedine nestesti bylo, ze jsme nenasli "Butt Park", sipky proste skoncily :(
Thanks, Ryan!
Nova katedrala
Kdyz si pred koupi hodin poradne nezmerite rozmery sve veze
Ruiny stare katedraly
Den treti
Dale na sever po M6 nas vzal chlapik, co si zrovna jel vyzvednout naves, aby mohl odvezt sveho Land Rovera, ktereho nechal na Sumave, kdyz v dvadesatkach delal Lobkowitzum kastelana. S laskou vzpominal na knedleekey. Na dalsim stopu jsme nestali ani tri minuty, a dve vesele slecny nas vzaly do Windermere, centra Lake District – ktery jsem chtel videt od chvile, co jsem jako maly cetl Ransomovky. A pocasi se teda definitivne umoudrilo – prsi a prsi. Ale o to vic to tu vypada jak z romantisticke malby, zvlast s hrnkem caje.
Poznamky:
-videl jsem konecne jezevce, a hned dva na deset kroku
-KFC v Anglii serviruje fazole, a chutna tady mnohem lip.
-mistni hruskove bonbony prekvapive opravdu chutnaji po hruskach
-neumim chodit v zabkach
-vybrali jsme si par liber na doubledecker. Ridic koukal vydesene, proc neprikladame kreditku. Ani listek jsme nedostali, je to sparovano s tou kartou
-mesto Lolworth. Laugh, it's worth it.
-jeli jsme kolem nejvetsiho Tesca na svete. Pry tam maji to same, jen ve vetsich regalech.
-Jana se jako biolog nezapre. Uz se ji do spacaku pokusila vlezt zaba, mys a mravenci. Tem se to povedlo.
Pláže Windermere za krásného britského léta
Den treti, cast druha
S predpovedi hlasici silne nocni deste jsme se rozhodli prespat v hostelu. Byl plny. Chvili jsme bezradne hledali jinou moznost – a jeden velmi ovineny chlapik nam dokonce nabidl prespat u nej, nicmene zakazala mu to zena, ze nema co pit a at to upaluje domu zehlit – takze nakonec nam nezbylo nic jineho, nez se nakvartyrovat do stanu pripraveneho na program pro deti. A protoze vecer dest na chvili prestal, zakoncili jsme den zaplavanim si ve Windermere.
Den ctvrty
Stopli jsme si pani z Tennessee, ktera je tady na prazdninach, a vzala nas do sveho oblibeneho mestecka: Conistonu. Pocasi bylo rano opravdu sligthly annoying, jak by rekl anglican, a uz v poledne jsme byli promokli. Nicmene pak jsme zjistili, ze mistni hostel ma dnes akcni last minute slevu, takze dockej casu az se ucho utrhne. Nastehovali jsme tudiz nasi domacnost do susarny a na lehko vyrazili do hor.
Mne je popravde celkem snadne zabavit, ja se rad zajimam o vsechno, ale mezi hlavni veci, ktere me dokazou zaujmout, urcite patri priroda, historie a induatrial. Inu, potkali jsme v divokych rozeklanych horskych udolich s pruzracnymi jezery pozustatky dolu na med z predminuleho stoleti. Byl jsem dnes velice spokojenym turistou.
Poznatky:
-Anglicke osazenstvo hostelu ma prumerny vek 50 let
-Je to tu opravdu plne ovci
-Maji tu opravdu vynikajici caj
-Voda v horskych jezerech, I kdyz uz nejakou dobu prsi, je mnohem telpejsi nez vzduch
-Nikde tady nemaji ginger beer, abych Jane ukazal, jak je to... zajimava chut
Maji tady pred hostelem zivou napodobeninu vanocniho umelohmotneho stromecku. Jinak hostel byl puvodne sidlo managera dolu.
Jdou videt zbytky rampy stoupajici vzhuru, po ktere rincely retezy a voziky s rudou. Kolo muselo mit pres deset metru.
Bylo to mnohem vetsi, nez se zda
Toto je prosim pekne muzeum
A nasel jsem si kamarada do deste. Moc toho nenamluvi, ale taky rad hloubave kouka do dali
Voda byla tak tepla, ze mit rucnik, hned si jdem zaplavcit.
Den paty
Dali jsme si radnou anglickou snidani (ty syry, hmmmmm), a umyti a ususeni jsme se vydali zpet na jih. Dve polky, co si tady o prazdninach privydelavaji, nas vzaly do Lancasteru – mesta cervene ruze. York je teda pry mnohem hezci, ale v Lancasterskem hrade je dodnes vezeni, a tak je expozice misto o hradech, kterych uz jsem videl plno, o veznicich, kterouzto jsem nevidel jedinou, takze 10/10. Pak me zradil muj jindy dobry orientacni smysl, a kdyz jsme se konecne dopotaceli na misto, kde byl dle mapy najezd zpet na dalnici, a nasli jen soukromou cesticku k farme, nedivala se na me Jana zrovna laskyplne. Ale nakonec jsme si stopli taxikare, ktery mluvil naprosto uzasnym liverpoolskym prizvukem, a dostali se k odbocce na Wales. Uz je pozde, a nic moc nejezdi, takze tady asi prespime a do Cymru vrazime zitra.
Zajimavosti:
-Vite jak na zachodech nebyvaji z jedne strany kliky, aby clovek nemusel sahat na ty semeniste bacilu? Tady to tak maji vsude, akorat ty kliky chybi z venku...
-Ta jejich posedlost kruhovymi obezdy je smesna. Nektere jsou tak velke, ze na nich delaji semafory. Nejsem odbornik, ale nemiji to tak trochu smysl?
-Videl jsem Ostrov kocek z Vlastovek a Amazonek
Kdyz mate opravdu hodne penez, tak si nad mestem jako pamatnik postavite treba tohle
Chtel jsem v denicku zminit, jak vkusne tady vse maji, ale proboha, s tema vanocnima svetylkama jsou tu jeste horsi nez u nas!
Tady se probouzelo hezky
Den sesty
Dnes to bylo opravdu vydatne. Nejen ze jsme dojeli do zeme rudeho draka, po mistnim Cymru, ale nas ridic Pete nam po ceste poskytl hotovou tour. Vzal nas do sveho rodneho mestecka Comwy ("Tenhle hrad neni napodobenina zbohatliku, ten je pravy, ten tady postavil Edward II 800 let tomu, svine zatracena anglicka"), zatimco si neco vyrizoval, a pak jeste dal do Llanberis, vesnicky primo pod Snowdonem, nejvyssi horou Walesu. Taky nam po ceste vysvetlil zaklady velsske vyslovnosti a ukazal uzasne fotky, ktere tady foti. A protoze pocasi bylo na mistni pomery nezvykle dobre, vydali jsme se rovnou na vrchol.
No, pocasi dobre bylo – nepadaly kroupy ani neprselo. Ale ten ficak nahore mel muj respekt – jeste ze jsem byl zatizeny batohem, jinak by to byl rychly sestup. Vrcholek byl samozrejme v mracich, takze z uzasne vyhlidky jsme videli tak 50 stop, I tak to ale byl super pocit.
Dolu jsme se vydali na druhou stranu, a pani, to teprve byl zazitek. Stezka sice obcas byla spise horolezecka nez turisticka, zvlast v tom vetru dobrodruzo, ale slezli jsme do mista uplne jak z Pana Prstenu. Horske jezero pod cnicim trnem Caradhrasu (Yr Wyddfa, velsske jmeno Snowdonu, dokonce znamena 'domov orlu'), cesta, ktera vede kol par opustenych stol a ruin a konci pred skalnatou stenou – jasny vchod do Morie. Uzasne.
Nejmensi dum v Britanii – v historickem mestecku primo na nabrezi. To bych snad I prezil, ze musim spat ve stoje.
Sice je to vskutku kvalitou vskutku avantgarda, ale i tak musim Mr. Jackdawovi poděkovat za ochotnou spolupráci. Chtěl jsem takhle vyfotit ještě atmosférického krkavce v mlhavých ruinách, ale ten mě naopak vyloženě trolil.
Jana se pomalu aklimatizuje – dava si na fish and chips cim dal tim vic octu. Jo a racci jsou tady obrovsti.
Kolik ovci napocitate?
Na Snowdon vede zubacka az deset metru pod vrchol.
Oko draka
Pete's Eats, slavne to pocatecni misto vystupu na Snowdon (my jej tady teda zakoncujeme), a poradna snidane
Den sedmy
Po prespani v Eregionu (I kdyz zrovna tady tech cesmin, ci stromu obecne, clovek moc nepotka) jsme sesli zpet do Llanberis, kde jsme se nasnidali ve vyhlasene horalske hospudce Pete's Eats, a posilneni skoro dvema litry caje s mlikem, ktery tady opravdu umi delat skvely, jsme se sli podivat do jednoho z nejvetsich bridlicovych dolu ve Walesu – uz teda 40 let neni v provozu, ale je z nej zajimave muzeum. Nasinci mozna prijde divne, co je tak uzasneho na bridlici, ale ve Walesu byl tohle v 19. stoleti hlavni byznys – vsechny tovarny a rostouci velkomesta ve zbytku Britanie potrebovaly strechy, a do Walesu si sli nakopat sve modrosede zlato tisice horniku. Pak jsme vylezli na asi nejmensi hrad, co jsem kdy videl, a vydali se zase dal – nejprve nam zastavil mlady par, co pry vzdycky chtel nabrat stopare, ale jeste nikdy zadne nepotkali, a pak, kdyz uz se chylilo k veceru (na noc hlasili prehanky), a my s obavami resili, kde prespime, nas vzala francouzka, ktera pry ma v Cesku kamaradku, se kterou se seznamili, kdyz u ni jednou prepsavala, a tak jestli nechceme prespat taky. Ze pry ma sice dum teprve nove a neni opraveny, ale misto na zemi se najde. A tak jsme si zasli na pivo s Beatrice z Burgundska a ted usiname v jeji budouci druhe loznici.
Mimochodem, pisu z dalsiho hradu. Venku prsi, tak jsme se sli schovat. Je to dost mozna rodiste Llywelyna ab Iorwerth, nejvetsiho z velsskych kralu.
Zajimavosti:
-Kdyz si omylem zdarak date naruby, tak moc nefunguje
-Neznaji tu vysokohorskou prirazku
-Bridlice je do zemi, kde kdyz neprsi, tak mzi, skutecne skvela dlazba
Zde se zpracovavala brdilice pro cely svet.
Velstina sice vypada necitelne, ale ve skutecnosti je krasna
Nejvetsi vodni kolo v Britanii. Pres 50 stop. Vodou ze Snowdonu pohanelo bridlicovy lom.
Od pratelskeho kovare jsme se dozvedeli, ze v Britanii jeste maji kovarske skoly
Lom zavrel az '69. Dnes je tam ale elektrarna, takze bliz jsme se nedostali
Nabodenicka jim odpustim, kdyz sam pisu bez nich. V zadu nejstarsi kus lomu.
Castell Dolbadarn, takovy... kapesni. A kde tady neni hrad, tam je dul, rimske oppidum nebo vikingska mohyla.
Den osmy
Dnes jsme se poprve opravdu zasekli. Dostopovali jsme na hlavni cestu, ale tam jsme marne zvedali palec snad dve hodiny. Uz jsme chteli jet autobusem, ale ten tady jezdi jeste min. Nakonec jsme prelezli hreben o kus dal na misto s vyhledem na jadernou elektrarnu a za hodinu se na nas konecne usmalo stesti.
A jake. Dva kluci jeli na Penbrokeshire Coast, nejzapadnejsi pobrezi Walesu a krasnou prirodni rezervaci, a vzali nas primo na plaz. Ne ze by teda bylo uplne vedro, ale stejne, takove krasne plaze, tomu se neda odolat. Tatka se synem, co tady sjizdeli vlny na takovych tech polovicnich surfech, nam nabidli, jestli si to nechceme zkusit, a ted se ukladame ke spanku za sumeni vln. Tak jen doufam, ze priliv opravdu dosahuje jen tam, kde nam ukazali.
Zajimavosti:
-Britove opravdu znaji oznaceni silnic. Na stoparku je lepe nez mesto napsat "A470 south"
-Kousek odfud je brouci farma. Entomolozka s manzelem sefkucharem si zalozili podnik, ktery je zoo, dobrodruzna restaurace a vyzkumne centrum. Vazne me mrzi, ze na nej asi nemame cas. Zvlast kdyz nam kluci nabizeli, ze si na farme jejich kamarada klidne muzem tyden ubytovani odpracovat.
-Velsske ovce jsou snad slechtene na produkci bobku. Takhle posranej Lake District opravdu nebyl.
-Videli jsme meduzy
-Jeste porad nevime, jestli je spravny zapis Cymru nebo Gymru ani jak se to cte
-Je zajimave, jak tady porad musi resit slechtice. Treba ze nejake rodine patri cele mesto a do dedickych sporu je tak zatazeno tisic lidi.
Den devaty
More nas neodneslo, naopak, vyspal jsem se snad lip nez v posteli, a v poctive a krasne britske mlze jsme se vydali dal, tentokrat uz smerem na vychod zpet k Londynu. V St. David na nas z mlhy vykoukla jedna z nejdulezitesjich katedral ranne stredoveke britanie – je obrovska, pristupna a nadherna. Pak jsem ve Haverfordwestu konecne nasel spravnou cookie, jak si ji pamatuju: krupavou na kraji a mekou uvnitr. A nakonec jsme dojeli do Cardiffu, ktery byl vlastne cilem cele vypravy. Jana je trochu zklamana, ze mista z vystavy Doctora Who, ktera tu byla nekolik let, na podzim demontovali, ale ja s nadsenim hledam stopy mistni tezce industrialni minulosti. A dnesni noc couchsurfujeme v nahravacim studiu s tremi dalsimi cestovateli.
Zajinavosti:
-V Britanii ridi zeny. Jakoze ne ze tady zenske pousti za volant bez kecu o tom, jak tam nepatri, ani ze tady jezdi zeny stejne casto jako chlapi – tady je proste castejsi, ze ridi zenska a chlap naviguje.
-Uz jsme na druhem bochniku "bara brith" – doporucil nam jej Pete jako misti specialni chleba, ale je to spis pernikova buchta se spoustou rozinek a je vynikajici. Zvlate na hory paradni energy bara.
Bojkovnik velssky
Tohle je ve skutecnosti jen asi ctvrtina budovy
Cardiffska (Gaerdyddska) zatoka za odlivu
To musi byt nepohodlne, lezet tisic let v brneni
Den de...saty? Musim priznat, ze jsem nejak ztratil pojem o case. To bude ten genius loci
Kazdopadne, zustali jsme dnes v Cardiffu, protoze je krasny a protoze nas hostitel Luke Frayer je frajer, a opravdu me mrzi, ze nemuzu zustat jeste dyl. Byli jsme ve velsskem skanzenu, ktery byl oprvadu paradni – skanzeny mame I v Cesku, jasne, ale rozhodne ne takhle vymakane. Meli budovy od doby zelezne po sedesata leta, a konecne jsem videl funkcni a pracujici mlyn. Muzea uz se mi popravde celkem zajidaji, ale tady v Britanii vedi, jak je udelat zajimava.
Ted uz sedim v autobusu na Londyn, abych stihl sve zitrejsi letadlo – ale ze by se mu teda chtelo, to vazne ne. Tohle je proste krasna zeme.
Zajimavosti:
-Zahral jsem si na Hammond Organ. Ten s mechanickymi rotory.
-Mistni posedlost kruhaci pry vrcholi ve Swindonu, kde maji kruhovy objezd sestavajici z osmi mensich kruhovych objezdu.
-Velstina zacne davat trochu vic smyslu, kdyz vite, ze w je tady samohlaska ctena jako 'u'
-Velstina se tu mimochodem dnes uci na skolach
-Lunaparky tady vypadaji vicemene stejne jako u nas
-Kazdy kluk tady zda semusi mit horske kolo. Jinak nemuze do party – asi by mu ujela
-Konecne jsme zaslechli cestinu. Cardiff je uz od predminuleho stoleti tak multikulti, ze jsme nepotkali snad jen Pygmeje
-Coz mi pripomina, ze jestli ma Cesko svetu co dat, tak je to znaceni turistickych tras
-A asi je to trochu ovlivneno rim, ze brexiteri se s nama nechteli potkat, ale nevypada to, ze by tady tento napad byl v soucasne dobe zrovna moc popularni.
Tohle neni zamek, to je anglicky statek.
Kostel z 15. stoleti, malby jsou co nejvernejsi dobova rekonstrukce. Cist tehdy neumeli, tak meli v kostele komiks.
Poslední noc
Jak jinak zakončit výlet po Královtsví než návštěvou Londýna. Na pět hodin. V noci. Ale to si vůbec nestěžuju, snad jen že fotky stojí za zlámanou penny, protože bez davů, s tou podivnou atmosérou velkoměsta, které nikdy tak docela nespí, ale zrovna lehce podřimuje – nádhera. Konečně si prohlédnout všechna ta místa, o kterých jsem toho tolik přečetl, na vlastní oči! Místo, kde z Millbankského panopotikonu nakládali vězně na lodě směřující do Autrálie, Battersea a Bankisde, nádraží a mosty, Westminster, MI5 a 6, City of London (což je mimochodem samostatné město upostřed města Londýn)... No, když máte nějaké oblíbené místo na mapě, a pak se tam dostanete, tak to často bývá zklamání, ale já bych se tam asi vydržel nadšeně potulovat ještě pár týdnů.
Zajímavosti:
-Cítil jsem se jako úplný vidlák, ale když ono je tam všechno obrovksé! Že je velký Big Ben a Tower Bridge, ok, to beru, ale proboha, do těch nádraží by se Hlavák vešel tak tucetkrát! Masaryčka by se vtěsnala na záchodky!
-V metru mají opravdu vedro. Nechápu, jakto – u nás je metro vdžycky chladivé vysvobození, zatímco tam jsem ve čtyři v noci myslel, že se upeču.
-Na Lutonském letišti, ze kterého létá snad výhradně jen Wizzair a Easyjet, mají hlášení rovnou i v polštině.
-Temže je bahnitá, ale ne zas tak hnusná, jak jsem čekal. Co se města týče, to si nejsem jistý, protože tady nemají popelnice a odpadky nechvávají v pytlech popelářům, takže to vypadalo poněkud smětšitně, ale to předpokládám do rozbřesku napravili.
-Vážně netuším, proč jim tu hnízdí tolik jeřábů, a proč všechny svítí červeně, ale vypadá to krásně. Jeřábi jsou ještě možná o něco suprovější než komíni.
London calling
Shrnutí:
Stopnuto 18 aut
Ujeto 950 mil
Průměrná doba čekání se zvednutým palcem 15 minut
Vyfoceno 887 fotek
Sesbírány asi 4 pytle odpadků
Poskytnuta jedna záchranná náplast turistovi v nouzi
Snězeno kilo a půl sýra
Problouděno asi 5 hodin
Prochozeny 1 boty
A to bezpochyby nejdůležitější: Nasbíráno 79 lajků na fejsu
Poslední zajímavost:
/-I když člověk zjistí (či spíš si připomene), jak ho tohle psaní baví, stejně se k tomu po návratu zase nemůže dokopat.
Tadá, jak na rozloučenou říkají Velšané!
